Rakouské chvíle č. 6

Popravdě, mám tady už tolik příspěvků s tolika fotkami z Rakouska, že už pořádně nevím, co bych k nim více psala. Rozplývala jsem se nad krásou a majestátností vysokých hor, nad zelení a hloubkou lesů, nad klidem a pohodou v malých městečkách a už asi není potřeba to znovu opakovat. Však ono to je na těch fotkách vidět samo, i bez mých komentářů.  

Místo dalšího opěvování krajiny bych chtěla zmínit něco jiného. Jak tak sedím u notebooku a skáču od jedné stránky k druhé - blog-youtube-facebook-knihovna-google-databáze knih-blog-youtube - a tak pořád dokola, říkám si, jak bylo hrozně příjemné na nějaký čas úplně zmizet z online světa. Jediný kontakt s ČR byl přes smsky a to vlastně jen s jedním člověkem. Zbytek prostě počkal, než jsem se vrátila domů. A byl to opravdu osvobozující pocit, když jsem nemusela odpovídat na hromadu zpráv, nic mě nenutilo projíždět facebook nebo instagram, jediná technika, které jsem věnovala svůj čas byl  můj foťák. 
Během obyčejných dní strávených v Praze si to ani neuvědomuji, ale internetem jsem neustále zahlcená a být najednou bez něj mi dalo spoustu času na čtení, povídání si s rodinou a hlavně přemýšlení. Odpočinula jsem si. 
A tak se moc těším na víkend strávený v jižních Čechách, kde budu se skvělými lidmi, bez internetu, zato v krásné přírodě. 















Komentáře