Když jsem pěchovala krosnu tlustými ponožkami a svetry a hledala po bytě SD karty do foťáku, vlastně jsem moc netušila, jaký náš výlet do Krkonoš bude. Toužila jsem po přírodě, lesích a třeba troše sněhu a to mi ke spokojenosti stačilo. Túry, které jsme zde podnikli, ale mnohonásobně překonaly očekávání, jaké jsem jen mohla mít. Nejlepší na tom bylo, že ať jsme vyrazili kamkoliv, nepotkali jsme skoro nikoho. Mlha valící se líně přes kopce s sebou nesla i to, že jsme měli celé Krkonoše jen pro sebe. Toulat se přírodou jen tak ve dvou byla nádhera.
U Pančavského vodopádu foukal vítr tak, že jsme se báli přibližovat se ke kraji hřebenu. Mrzli nám uši, nosy, ruce, ale za tu podívanou to rozhodně stálo.
Komentáře
Okomentovat
Každý váš komentář mě moc potěší, díky!