Papíroví společníci

Papíroví společníci IV

Uběhla skoro věčnost od posledního článku o mých papírových společnících a mně se po tom psát o knížkách opravdu zastesklo. S knihomolstvím se teď, alespoň v mém zorném poli, roztrhl pytel. Bookyoutubeři, blogeři a spousta instagramerů  recenzuje, doporučuje a fotí knihy jako na běžícím pásu a já se se svým skromným článkem přidávám. Vybrala jsem čtyři knihy, které na mě udělaly dojem, a kterým bych ráda věnovala pár řádků.


Milan Kundera – Nesmrtelnost

Nesmrtelnost je v pořadí čtvrtá kniha, kterou jsem od Kundery přečetla. Setkala jsem se s názory, že Kunderu čtou jen pozéři a rádoby intelektuálové nebo také, že číst jeho knihy je jen mainstream. Já mám jeho knihy opravdu ráda a Nesmrtelnost jsem ve svém pomyslném žebříčku zařadila hned na první příčku. Takto propracovaných knih jsem mnoho nečetla. Nemluvím o spletitosti a rafinovanosti, které najdeme v detektivkách. Při čtení Nesmrtelnosti jsem ze začátku měla pocit, že se jedná o povídky, které na sebe vůbec nenavazují. S každou další stranou se ale ukazovalo, jak jsem byla vedle. Každý detail na konci získal svůj smysl. Příběhy jednotlivých postav, zdánlivě bez spojitostí, se prolnuly a vše do sebe zapadlo. Za tuto výstavbu textu Kunderu opravdu obdivuji a za hloubku díla a podněty k přemýšlení taktéž. Nejedná se ale o příliš veselou nebo pozitivní knihu. Nesahejte po ní, pokud toužíte po něčem oddechovém. Kdo od Kundery něco četl, ví.


Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně

Okolo téhle knihy nastal velký boom tak před rokem nebo dvěma (nebo víc?). Já jsem se k ní dostala až teď a ještě k tomu v audioverzi. Je to úplně první kniha, co jsem namluvenou poslouchala a zpříjemnila mi tak nejedno mytí nádobí nebo vaření. Žítkovské bohyně se mi líbily především pro svou ponurou atmosféru, nádech tajemna a také proto, že zde autorka odkrývá část české historie, o které jsem dosud neměla ani ponětí. Příběh žen ze Žítkové, které svým bohováním pomáhají a léčí a odkrývání dávno pohřbených tajemství, asi nezaujme každého, ale zaslouží si dostat šanci. Já sama bych také neřekla, že mě něco takového bude bavit, ale jeden nikdy neví. Styl psaní Kateřiny Tučkové mi je velmi sympatický. Dokáže vykreslit pocity, až člověka mrazí, což audioverze ještě prohlubuje. Hodlám si časem přečíst i něco dalšího z její tvorby.

Zdeněk Jirotka – Saturnin

Saturnin je další kniha, která mi ve své audioverzi rezonovala bytem několik dní. Mám tušení, že jsme Saturnina možná měli v kánonu k maturitě. Asi bych se měla stydět, ale dohromady jsem o této knize ani o autorovi nevěděla nic. O to větší potěšení mi příběh přinesl. Jedná se o humoristický román a musím říci, že jsem se opravdu bavila. Příhody sluhy Saturnina, který svému pánovi a jeho příbuzným převrátí život naruby, jsou plné nepředvídatelných událostí a suchého humoru. Komedie sice nevyhledávám, ani v knižní podobě ani v té filmové, avšak Saturnina vřele doporučuji. Stojí za to pustit si audioknihu, protože veškerá ironie, uštěpačnost, sarkastické poznámky a úsměvné „nehody“ zde mnohem lépe vyniknou. Příběhu to prostě dodá ten správný říz.


Haruki Murakami - Sputnik, má láska

Haruki Murakami je jedním z nejčtenějších autorů současnosti. První kniha, kterou jsem od něj četla, byla Afterdark. No, nemůžu říct, že by se mi vyloženě nelíbila, je to zajímavá kniha, ale nechápala jsem, proč je kolem Murakamiho takový humbuk. Asi po roce jsem se mu rozhodla dát druhou šanci. Moc se mi nechtělo číst Norské dřevo, které je Murakamiho nejznámější knihou a tak jsem v knihovně sáhla po Sputnikovi. Musím říct, že tahle kniha se mi už líbila mnohem více. Murakami tu rozebírá vztahy, touhu, neopětovanou lásku, lásku dvou žen. Jeho styl je čistý, jemný ale zároveň velmi intenzivní a naléhavý. Vcítíte se do děje, kterému nechybí tajemno, hluboké myšlenky a hodně nezodpovězených otázek. Je na čtenáři, jaký závěr si z příběhu vyvodí a jak celou situaci pochopí. Jsem si jistá, že to není poslední kniha, kterou od Murakamiho otevřu.

A co čtu zrovna teď?
Rozhodla jsem se trochu více prozkoumat českou tvorbu a tak jsem sáhla po Potichu od Jaroslava Rudiše. Jsem moc mile překvapena, hltám každou stránku a přemýšlím, po čem sáhnu dál.


Co byste mi doporučili? 

Další články

2 komentářů:

  1. Moc se mi líbí tvůj výběr knih, hned se pozná zkušený a náročný čtenář :) Nesmrtelnost od Kundery zní skvěle, to jsem od něj ještě nečetla, u mě zatím vede Nesnesitelná lehkost bytí. Na Žítkové bohyně jsem možná právě kvůli tomu humbuku kolem nikdy chuť nedostala. Naopak Murakamiho jsem objevila už před několika lety, sáhla jsem tehdy i po dalších japonských autorech, a Norské dřevo můžu určitě doporučit. Pokud ti nevadí postmoderní konstrukce románu (vzhledem k tomu, že čteš Kunderu asi ne), určitě zkus i Kafku na pobřeží, je to opravdu zvláštní, ale skvěle propracované dílo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu a za doporučení :) Za Nesmrtelnost se zaručuji, určitě vyzkoušej.

      Vymazat

Každý Váš komentář mě potěší, díky.