Z cest

Přírodní park Orsiera Rocciavrè – no. 2

Colle del Vento, v překladu „větrný mlýn“ byl se svými 2 225 m.n.m. naším prvním nejvyšším bodem, kterého jsme dosáhli.  Musím říci, že tohle místo má své jméno oprávněně.  Vítr nám ale vůbec nevadil. Byli jsme utrmácení a hladoví a tak jsme se jen sesunuli na zem vedle kříže a vytáhli svačiny z batohů. Cpát se s takovým výhledem se člověku nepoštěstí každý den.

Byla jsem uchvácena pohledem na protější špičatou horu, která se každých pár vteřin ztrácela v mracích a zase objevovala. A protože všechny trasy plánoval Dan, neměla jsem tušení, že přesně tam druhý den zamíříme. I teď mi to přijde naprosto nepochopitelné.






Přibližně tudy jsme procházeli druhý a třetí den. Nejprve nahoru na Portu del Villano a přes ni z druhé strany kopce dolů a třetí den oklikou dolů směrem k jezeru. Jediné, co mě mrzí, je to, že na fotkách vůbec nevyzní, jak neskutečně obrovské hory to jsou. Není vidět, jaké vzdálenosti mezi sebou vrcholky mají, nejsou vidět ani stezky, po kterých jsme chodili. Ale o to lepší zážitek to je, vyšlápnout to všechno vlastníma nohama. 











Další články

0 komentářů:

Okomentovat

Každý Váš komentář mě potěší, díky.