Z cest

Alleghe

Slunce rychle klesalo za sněhem pokryté vrcholky hor. Přituhovalo a mráz hledal nedopnuté zipy, odfouknuté šály, ruce bez rukavic, zkrátka všechny skulinky, kterými by mohl proniknout. I opatrným krokům zmrzlá zem podkluzovala.
Na nos se mi snesla vločka. Šilhala jsem na ní a usmívala se, protože jsem měla pocit, že jsem se ocitla v pohádce. Bílomodré, tiché a mrazivé pohádce. Dívala jsem se na jezero pokryté ledem a sněhem. Na druhém břehu poblikávala oranžová světla, všude panoval klid, nikde ani živáček. Hory z jiné stránky. Bez lyžařů, povykujících dětí, hlasité hudby u restaurací, bez spěchu.











Další články

0 komentářů:

Okomentovat

Každý Váš komentář mě potěší, díky.