Z cest

Pod klenbami Říma - II



Slunce se schovalo za špičku bílé kamenné budovy. Jediné co po něm zbylo, je slabý odlesk v arkýřovém okně domu porostlém břečťanem.
Z hlavní ulice plné aut a turistů odbočujeme do postranní úzké uličky, aniž bychom tušili, kam nás dovede. Pomalu se začíná stmívat, nebe potemňuje a tu a tam se rozsvěcejí světélka. Vítá nás noční Řím.



Procházíme potemnělými uličkami a já se nestačím divit, jak postupně ožívají. Restaurace a bary, které během dne vyhlíží poloprázdně, jsou nyní plné k prasknutí. Lidé se baví, popíjejí víno a užívají si pohodového večera. Horko opadlo a všichni najednou vypadají plní energie. Bloudíme uličkami a nasáváme tu veselou atmosféru. Na každém kroku je restaurace, která láká k posezení. My ale moc dobře víme, do které chceme jít. Tam, kde mají kostkované ubrusy, ty nejmilejší číšníky, tam kde nám dají welcome drink zdarma a rozmarýnový chléb k tomu. Restaurace Osteria spagetti, nacházející se pár kroků od Pantheonu, se stala naším hostitelem tři večery za sebou. Do jiných podniků jsme zavítali na oběd, kávu nebo na skleničku, ale na večeři nás kroky vždy dovedly právě sem. Tady jsme oslavili naše tříleté výročí.

V Římě téměř na každém náměstí potkáte hudebníka s kytarou. U Pantheonu, na náměstí Piazza Navona, na Španělských schodech a často také u restaurací. V den našeho výročí si naproti místu, kde jsme popíjeli suché červené, stoupl kytarista a začal hrát naši píseň. Lépe večer ani dopadnout nemohl.





Řím v noci má úplně jiné kouzlo než ve dne. Zatímco jiná města se se západem slunce zklidní a ztiší, Řím naopak začne žít. Každý večer cestou na metro jsme se o tom přesvědčili právě u Španělských schodů.  Byly doslova obsypané turisty, kteří tu odpočívali, popíjeli pivo z plechovek a poslouchali zpěv a hraní na kytaru nějakého odvážlivce. Často se spousta lidí k písni přidala nebo začala tleskat do rytmu. I kdybyste neměli cestu okolo, doporučuji v noci ke Španělským schodům zavítat. Stojí to za to.

Řím ve dne a v noci jsou dva dosti rozdílné světy a byla by chyba nezažít oba.

Další články

0 komentářů:

Okomentovat

Každý Váš komentář mě potěší, díky.