O mně

 

Statusem studentka, duší pisálek, fotografka, cestovatelka, milovnice přírody, kávy, knih a červeného vína.

Těchto pár slov prezentuje mé já na stránkách internetu už dlouhá léta. A stále jsou do písmenka pravdivá, i když status studentky budu za nějaký čas muset obměnit. Abyste se o mně ale dozvěděli trochu víc, měla bych to vzít popořádku.

V roce 1995 jsem se narodila v Praze jako první mimčo dvěma skvělým lidem. O tři roky později přišla ségra, se kterou jsme dětství trávily částečně v bytě v Michli a částečně na chatě naší, a chatách obou babiček. Díky tomu a nespočtu výletům po Čechách a později i do zahraničí miluju přírodu, lesy, hory, spaní pod stanem a objevování nových míst. Táhne mě to za novými zážitky a nebojím se nepohodlí nebo punkovějších podmínek. Naopak, dobrodružství prostě musí být. Na základce jsem propadla lásce k fotografování, která se mě drží do teď a věřím, že nikdy nepustí. V posledních letech fotím kromě našich cest i různé akce a produkty. Focení společně s tím, že také moc ráda píšu, dalo vzniknout blogu Moody time.

Když jsem se v devítce měla rozhodnout, jakým směrem se další čtyři roky budu ubírat, zamířila jsem na uměleckou školu. Nemůžu říct, že by mě to tam vyloženě nebavilo, ale cítila jsem, že to prostě není pro mě a po roce jsem utekla na gympl. Nikdy jsem neměla jasnou představu o tom, co chci v životě dělat a nikdy jsem nešla za konkrétně vytyčeným cílem. Říkám o sobě, že jsem nevyhraněná. Od každého dělám něco, od spoustu věcí umím trochu a vlastně mě to tak baví. S touhle nekonkrétní představou o své budoucnosti jsem se po gymplu ocitla na Karlovce na oboru Informační studia a knihovnictví, potkala jsem tu partu super lidí a začala si užívat vysokoškolského života. Teď jsem ve druháku navazujícího magistra Studia nových médií. Co se práce týče, mé poslední dva roky byly trochu horská dráha. Hledala jsem se, získávala zkušenosti, některé lepší některé zas hodně špatné. Láska k focení, psaní a online světu mě ale stále drží na poli marketingu a médií.

Když mi bylo 19 potkala jsem Dana. Ten večer jsem po několika skleničkách vína kladla kamarádce na srdce, že kluka z baru by určitě nechtěla. Že v baru se přece nedá potkat nikdo pořádný. Osud/vesmír/karma/kdoví mi asi chtěl ukázat, že vím o životě houby a tu noc jsme se s Danem seznámili. Letos jsme oslavili pětileté výročí a já vím, že tohohle chlapa si jednou vezmu. V prosinci jsme se přestěhovali do našeho vršovického bytečku a nemohli bychom být spokojenější. Po delší době prožívám strašně šťastné období. Miluju místo, kde teď žijeme, do práce chodím s radostí, mám kolem sebe lidi, kteří za to skutečně stojí a mám pocit, že vše je tak, jak má být. Ještě pár měsíců zpátky bylo ale všechno úplně naruby, a tak si té pohody teď strašně vážím.

O tom, že je život často obrácený vzhůru nohama, o tom, jak se s ním pereme a taky o tom, co se mi honí hlavou, o tom všem vám na Moody time píšu. Protože spousta věcí zůstává vyřčena až po třetí skleničce vína a nedostane se za dveře kavárny, a to je velká škoda.

Napsat mi můžete na e-mail:                luciekrejzlova@gmail.com

Na Facebooku sledujte stránku:           @moodytimeblog

 

Na Instagramu mě najdete jako:          @jednalucie

Ať se vám tu líbí.

Lucie