První paprsky nad obzorem
Horská chata ve výšce 2410 metrů nad mořem. Výstupem vyčerpané síly, úleva a ohromná radost z dorazení do cíle. Sedm Italů, my dva a žádná sprcha. Nebe hořící nad potemňujícími vrcholy, vítr vhánějící slzy do očí a nemalá špetka dojetí. Tohle se nevidí každý den. Probdělá noc, mlha nad údolím, ustupující tma a první paprsky nad obzorem.
Rybíz pod okny
Chaloupka posazená mezi loukami a poli, dvůr chráněný před sluncem stínem velkého ořechu a keře rybízu pod okny. Odpolední bouřka strávená na parapetu s rozečtenou knihou a hrnkem kávy. Slunce mizící za okrajem rozkvetlé louky. Horký vzduch, vlhká tráva pod bosýma nohama a vůně sena. Kozy okusující ohnuté větve jabloně. Srpen na venkově.
Città Alta di Bergamo
Sklenka prosecca na Piazza Vecchia, klikaté uličky s malými obchůdky a zvuk houslí rozléhající se před bazilikou Santa Maria Maggiore. Tři pohledy bez známky a starý poutník u vedlejšího stolku s několika otevřenými zápisníky. Poslední jemné doteky slunečních paprsků než Bergamo přikryje soumrak.
Buona sera
L.
Stesk
Jsou dny, a v posledním půl roce jejich počet převládal, kdy si ani nevzpomenu, že mám nějaký blog. Dny plné shonu, pracovních schůzek a povinností, dny, kdy čas trávím především se svými blízkými anebo dny, kdy dělám něco z milionu dalších činností, ze kterých se skládá můj život. Psaní blogu jsem na nějakou dobu odsunula stranou a nebudu lhát, myslela jsem si, že to je už možná nadobro.
