Moody time

Rozsvícený stromeček, vůně jehličí a svařeného vína, zářivá světélka a svíčky, vánoční písničky a čas strávený s těmi nejbližšími.

Do konce roku už zbývá jen pět dní, a já určitě nejsem jediná, kdo se diví, jak to zase uteklo.

Tak jako každý podzim jsme si i letos do krosen nacpali teplé ponožky, šály, čepice a rukavice a vyrazili do Krkonoš.

Při výletu do Krumlova očekávejte, že se to tu hemží turisty. Je potřeba s tím počítat a být s tím smířený, anebo sem vyrazit mimo hlavní sezónu.

Slyšeli jste už o kavárně Coffeeholic.prague? Že ne? Chyba.

Poslední den našeho šumavského výletu nás mapa zavedla do Horské Kvildy.

Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se dostala k napsání dalšího článku o knihách. Je to tím, že jsem věky nemohla najít knihu, kterou bych alespoň dočetla. Čtu opravdu ráda, ale nemám šťastnou ruku na výběr nebo jsem až moc náročná.  Asi od každého trochu. Dopadá to tak, že nyní mám rozečtených asi 8 knih. A nevím, jestli se k některým z nich vůbec někdy vrátím. To se mi nikdy dřív nestalo. Každopádně o dvou, které se mnou vydržely až do poslední strany, vám chci říct víc.

Jak jsem psala v minulém článku z Chorvatska, nikdy netrávíme rodinnou dovolenou jen u moře. Vybíráme místa tak, aby v okolí šlo udělat více různých výletů. Snažíme se vidět, co nejvíce jde. S horou Svatý Jiří to bylo ale trochu jinak. Věděli jsme, že je blízko ale jet tam nebylo původně vůbec v plánu. A hned vám povím proč.

Dnes je pátého září a to je ten nejvyšší čas na ohlédnutí za uplynulým měsícem.

"Zastav se", láká k posezení espresso & bar v centru Žižkova.

Je brzo ráno, potichu usrkávám svou první dnešní kávu a doufám, že mé ťukání do klávesnice nevzbudí Dana.

Trochu se studem přiznávám, že dřív jsem o Budapešti věděla snad jen to, že jde o hlavní město Maďarska. Často se mi ale také stalo, že jsem si Budapešť pletla s Bukureští.

Nohy se bořily do hlubokého sněhu a vítr trhal slova od úst. Dech se měnil v obláčky páry a zkřehlým prstům se už ani nechtělo mačkat spoušť. Chladná, syrová a nádherná příroda všude kolem.

Slunce rychle klesalo za sněhem pokryté vrcholky hor. Přituhovalo a mráz hledal nedopnuté zipy, odfouknuté šály, ruce bez rukavic, zkrátka všechny skulinky, kterými by mohl proniknout. I opatrným krokům zmrzlá zem podkluzovala.