V kopcích nad Prahou

Jezdíte dennodenně do školy nebo do práce stejnou trasou?  Koukáte z okénka na ty samé budovy, obchody, zastávky. Chodíte běžně cestou, kterou dobře znáte?

Zvládli byste tudy jít i poslepu a už ani nevnímáte jednotlivé detaily. Domy mají stále stejnou omítku, znáte počet stromů v ulici, víte kde se vyhnout díře v asfaltu. Všechny tyhle drobnosti berete jako samozřejmost. 

A pak jednoho dne je ulice uzavřená, nestíháte a musíte jít jinudy nebo se prostě jen rozhodnete zahnout dříve a objevíte úplně jinou cestu. Narazíte třeba na kouzelnou kavárnu s nenápadným vchodem, park ukrytý mezi vysokými činžáky, pekárnu s tím nejkřupavějším chlebem.

Podobně při toulkách pražskými ulicemi jsme s Danem objevili Grébovku a takhle jsem narazila na svou nejoblíbenější kavárnu. No a s mamkou jsme si tenhle týden řekly, že už konečně musíme prozkoumat kopec, kolem kterého neustále jezdím do školy. A zjistily jsme, že se i v Praze dá najít místo, o kterém jsme neměly pořádně ponětí.

Kopec se jmenuje Děvín a je součástí Prokopského údolí. Tyčí se nad Smíchovem a je z něj výhled na velkou část Prahy. Ve 14. století tu stál hrad Děvín, ze kterého se ale nic nedochovalo. V 19. století byly zbytky hradu použity na těžbu kamene. 

Nyní je Děvín skvělým místem pro procházku. Uvidíte město zase z jiného pohledu a užijete si i dotek přírody. Hlavně teď na podzim tu vše hraje barvami. Nám přálo počasí a tak jsme si vychutnaly poslední záchvěv babího léta.