Za chorvatským sluncem I - Imotská jezera

Ve článku o stanování, jsem se zmiňovala, že už odmalička jezdíme s rodiči i na dovolenou do zahraničí pod stan.

Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, nebylo tomu jinak. Kufr auta byl napěchovaný k prasknutí, kafe připravené v termosce a 12 hodin cesty před námi. Vyjížděli jsme z Prahy kolem deváté večerní, abychom se vyhnuli zácpám a hlavně hroznému horku, které panovalo během dne.  Má velká výhoda je, že nejsem řidič, a tak jsem si mohla číst, pozorovat cestu ubíhající za okénkem a téměř celou noc prospat.

Když jsem se ráno probudila, začínalo akorát vycházet slunce. Zanedlouho se na obzoru poprvé zalesklo modromodré moře a mně srdce poskočilo radostí. Tak jsme tu.

Měli jsme předem naplánováno (díky mamce, velitelce našeho výletu) v jakém kempu budeme ubytovaní, a místo to bylo tedy prvotřídní. Autocamp Krvavica se nachází cca 80 metrů od moře a nad ním se tyčí bílé štíty pohoří Biokovo. Je dostatečně stranou od turisty zaplněného města Makarska ale zároveň dost blízko, abyste tam zajeli na zmrzlinu nebo pro doplnění zásob. Nejen díky příjemnému prostředí, kamenným zídkám, stínu borovic a olivovníků, ale i díky přátelskému přístupu majitelů, se tu budete cítit jako doma. To samé platí o češtině. V celém Chorvatsku nám vždy rozuměli mnohem lépe česky, než když jsem to zkoušela s angličtinou.

Ke kempu patří pláž, která byla plná hlavně rodinek s dětmi. My jsme si každý den našli místo o kus dál, kde byl větší klid. Pobřeží Chorvatska jsou většinou kamenitá a s útesy plnými mořských ježků. Myslím, že tu písečné pláže nenajdete. Podle mě se právě v tom nachází největší krása. Vlny se tříští o velké balvany a kamínky o sebe cinkají, jak je moře vyplavuje na břeh. Příroda tu je divočejší a ostřejší. 

Nejsme zrovna rodina, co by celý týden lenošila u moře. Zaprvé je na to moc vedro, zadruhé nás to po prvním dni přestalo bavit, zatřetí, když už jste někde autem, chce to přece prozkoumat okolí. A tak jsme každé dopoledne vyrazili na výlet a odpoledne si užívali koupání, čtení a opalování se.

Imotská jezera

První destinací, kam jsme vyrazili, bylo Modré a Červené jezero u městečka Imotski. Modré jezero je přístupné za malý poplatek. Nejprve jsme se ale prozkoumali zříceninu hradu, která se nad Modrým jezerem tyčí. Z jedné jeho strany je krásný výhled právě do propasti s tyrkysovým jezerem na dně, ze strany druhé se nachází fotbalový stadion. Zvláštní nápad, udělat z nádvoří středověké pevnosti fotbalové hřiště.

To samé se ale prý stává i se samotným Modrým jezerem. Během extrémně suchých období zcela vysychá a místní fotbalové týmy tu pořádají utkání. My jsme měli štěstí, že jsme jezero viděli v plné kráse. Vede k němu serpentinová stezka, jejíž poslední úsek je spíš šplhání po kamenech. Koupání v jezeře je povoleno, počítejte ale se špatným přístupem do vody. Z kamenů rovnou vlezete do úplné hloubky.  Osvěžení v horkém dni to je ale skvělé.

Červené jezero je na rozdíl od Modrého zcela nepřístupné. Vzniklo propadem stropu podzemní jeskyně a nachází se tak v 528 m hluboké propasti. Dno jezera se nachází až pod hladinou moře. Pohled na něj je bohužel možný pouze z vyhlídky u silnice.

Mnoho turistů o Imotských jezerech neví, a proto tu byl opravdu klid. Bílé vápencové stěny kaňonů ukrývající hluboká jezera, kolem jen zvuk cikád a žhnoucí slunce. Rozhodně stojí za to se sem podívat.

Lucie