Jaro v pražských ulicích


Posledních pár týdnů pociťuji silnou touhu někam odjet. Hodit Prahu za hlavu a zažít nějaké pořádné dobrodružství. Drží mě tu ale škola a spousta dalších okolností. Proto se už tak moc těším na léto. Čas plný svobody, zážitků, tepla a výletů.
Nemá ale cenu fňukat nad něčím, co zrovna teď není, ale vím, že to brzy přijde. Místo toho bychom si přece měli užívat přítomnost.
Přichází jaro. Období plné slunce, rozkvétajících stromů a procházek, které vystřídá šedivou pražskou zimu.  Už to bylo potřeba.



V těchto dnech si užívám procházení Prahou nejvíce z celého roku. Není tu nesnesitelné horko a hromady turistů jako v létě, nemrznu a neteče mi z nosu jako v zimě. Na jaře je Praha nejkrásnější. Jemné slunce se odráží ve výlohách a skleněných kancelářských budovách. Všichni se najednou více usmívají a nastavují tváře prvním paprskům. Najednou se celým městem nese pohodová šťastná energie. Jaro je plné nových příslibů a plánů.

A tak se procházím pražskými uličkami s hlavou tak trochu v oblacích. Po strašně dlouhé době jsem si zašla sama do kavárny. Nenechte se mýlit, do kaváren chodím v jednom kuse, ale vždy mám nějakou společnost. Tentokrát jsem se jen tak sama loudala centrem a místo toho, abych jela domů poklidit a dělat věci do školy, zapadla jsem do Caffe U Maurizza. Sedla jsem si přímo k velkému prosklenému oknu, shlížela na lidi procházející po rušné ulici a slunce mi svítilo do tváře. Otevřela jsem si knihu a s šálkem cappuccina ji dočetla. Cítila jsem se skvěle. Byla to jen a jen moje chvíle. Nemusela jsem nic. Jen jsem si užívala tu skvělou jarní pohodu. A uvědomila jsem si, jak moc mi scházelo někdy být jen sama se sebou. Utřídit si myšlenky, dočíst knihu a mlčky popíjet kávu v pěkné kavárně. Musím si takových momentů najít více.  



Komentáře