Je čtvrtek 12:13 a já nervózně poklepávám prsty na klávesnici.
Za okny svítí slunce, venku je dnes prý 25 stupňů a já se doma chumlám do svetru a teplých ponožek. Měla bych psát bakalářku, připravovat prezentaci, číst knihy nebo alespoň články k přijímačkám. Ani do jednoho jsem se zatím nepustila. A to jsem si předsevzala, jak budu mít produktivní den. Ne vždy věci vycházejí podle plánů. Řekla jsem si, že začnu něco dělat až si dám kafe, potom, že až si zacvičím, že to mě určitě namotivuje vrhnout se do práce, potom jsem si řekla, že už mám hlad a začnu až po obědě. Oběd mám dávno v sobě a teď si říkám, že je čas na další kávu, s ní to přeci půjde mnohem líp. Utěšuju se tím, že o víkendu má být ošklivo a tak budu mít spoustu času na všem pracovat.
Takový je můj čtvrtek. Jestli jste od článku čekali něco jiného, omlouvám se. Chuť prostě psát, skládat písmena jedno za druhým převážila nad vymýšlením smysluplnějšího textu. A tak si říkám, proč ne, bude to článek z trochu jiného soudku. Ztraceno v myšlenkách.
O Velikonocích jsme si do batohů sbalili živobytí na pár dnů a vyrazili na chatu. Stromy se tu pomalu začínají zelenat, jen jedna jabloň se pyšní růžovobílými květy. Půda je vyschlá od nedostatku deště a daří se jen bylinkám a drobným kvítkům, které mamka neustále zalévá. Oáza klidu a pohody. Pozorovala jsem západy slunce a pyl poletující v podvečerním světle.
"Tak dlouho jsem nevzal hlínu do ruky" pronesl Dan. A je to pravda. Kdy naposledy jste se dotkli hlíny? Kdy naposledy jste chodili bosi v trávě, plavali v řece nebo měli třísku z neopracovaného dřeva? Ve velkých městech prý máme všechno, na co si vzpomeneme, co potřebujeme. Úplně všechno ale ne.
A tak jsme vyrazili ještě o kus dál za plot zahrady. Zaplnit plíce čerstvým lesním vzduchem, protáhnout svaly šplháním do kopce, potěšit oči zelení. Vylezli jsme i na skálu, která pod dotekem chladila. V žaludku se mi usadil respekt z výšky a otevřeného prostoru. Ne, v Praze nemáme všechno.
Hele zrovna zeleně máme v Praze snad nejvíc ze všech jiných velkých evropských měst. Třeba taková Šárka, Prokopák, Cibulky, Modřany, Letná a jiné. Já se jako menší se sestřenkou Kunratických a Modřanským lesem potulovala třeba 6 hodin:D.
OdpovědětVymazatTakže já s tvrzením, že tady nemáme zeleň moc nesouhlasím. Je tady toho fakt habaděj, mnohem více než v jiných velkých městech. A že jsou ty lesy v Praze naprosto nádherný💖.
Ale přírodu miluju. Žiju v Motole, takže jsem přírodou obklopená celý život a z okna koukám na obrovský pás lesů🌼.
Verča ze Ztracena v Praze
Verčo, díky za komentář. Já s tebou souhlasím, že v Praze je parků a lesů docela hodně. Bydlím blízko Kunraťáku a také jsem tam strávila spoustu dní, když jsem byla malá. :) Možná to tak z článku vyznělo, ale nemyslela jsem to tak, že v Praze nemáme zeleň, spíš že nám "měšťákům" chybí některé zážitky a věmy, které zažiješ v přírodě nebo třeba na vesnici. Jako sekání dříví, ležení v trávě, sbírání hub, rozdělávání ohně a podobné věci, ke kterým se v Praze moc nedostaneš. Nebo alespoň já ne.
VymazatHele zase hrozně záleží. Spousta lidí si v Praze seká svoje dříví, když mají kamna. Jenže to musíš mít rodinnej domek😁.
VymazatAsi hodně záleží jestli jsi z paneláku nebo baráku. Protože jsem z baráku, tak všechny tyhle věci zažívat můžu a mám je blízko. Když jsi v paneláku, tak je pravda, že máš hrozně zúžený výběr. Proto doufám, že do paneláku nepůjdu, protože mi mnohem víc vyhovuje barák.
Ale já chápu, jak jsi to myslela a vlastně souhlasím☺.
To musel být úžasný relax, přesně takové dny taky miluju! Nádherné fotky :))
OdpovědětVymazatDěkuji! Ano, bylo to super, a už se těším na další dny na chatě :D
VymazatMoc krásné fotky, úplně se nad nimi tají dech. Nádhera :) A hlavně to muel být parádní relax a odpočinek v přírodě :)
OdpovědětVymazatMoc děkuju za chválu, jsem ráda že se fotky líbí. :) Máš pravdu, byl to skvělý odpočinek a také nabrání sil na pracovno-školní povinnosti. :)
VymazatMáš moc povedené fotky! Určitě to byl super den :)
OdpovědětVymazatMoc děkuju Luci :)
Vymazat