Papíroví společníci z karantény



Slepá mapa, Pohřbený obr a Most přes navždy, tři knihy z mnoha, které mi dělaly společnost během karantény.

Vždy jsem dávala přednost beletrii před naučnou literaturou nebo motivačními knihami. Myslím si ale, že zrovna tyto tři knihy přinášejí znalosti a spoustu podnětů k zamyšlení i když se nejedná o knihy faktu. Četli jste některou z nich? Dejte mi vědět vaše tipy na oblíbené kousky, které by mi na seznamu „přečteno“ neměly chybět.

Slepá mapa

Alena Mornštajnová

Spisovatelku Alenu Mornštajnovou jsem poprvé na knižní scéně zaznamenala s popraskem okolo knihy Hana. Zajímalo mě o koho se jedná a jak to, že všechny (hlavně tedy v instagramovém světě) tolik uchvátila. Bohužel anotace Hany mě nijak extra nezaujala a o autorku jsem ztratila zájem. Uběhl nějaký čas a ke mně se dostala další vlna chvály na tuto autorku, tentokrát ne z Instagramu ale z mého okolí, a tak jsem se rozhodla dát jí šanci. Sáhla jsem po knize Slepá mapa a ta si mě získala hned po pár prvních stránkách.

V knize sledujete životy tří žen z jedné rodiny Anny, její dcery Alžběty, a nakonec Alžbětiny dcery Anežky. Příběh Anny začíná ještě před první světovou válkou. Dozvíte se o jejím seznámení s manželem Antonínem a začátkem jejich společného života. Postupně se pozornost přesune k malé Alžbětě, jejímu prožívání dětství, dospívání a všem nástrahám, které přináší dospělý život. Spolu s Alžbětou prožíváte atmosféru doby, kterou já znám pouze z učebnice dějepisu, a nedá se říci, že bych si z ní hodně odnesla. Alžběta žije v pohraničí, a tak se jí nevyhne vliv Mnichovské dohody a následně ani další události druhé světové války a nástup komunismu.

S její dcerou Anežkou potom procházíte dobou komunismu až k jeho pádu. Zde je podle mě na místě zmínit, že historické knihy ani knihy z válečného období nejsou mým šálkem kávy. Jenže Slepá mapa je knihou o životě, o rodině, o vztazích, jak k druhým, tak k sobě samé a o tom, jak jde život dál, aniž by se nás na něco ptal.

Pokud čtete akční příběhy a thrillery plné napětí, asi vás Slepá mapa nenadchne. Pokud ale máte rádi stejně jako já spíše „vztahové“ příběhy, o osudech lidí, kteří by klidně mohli být vaši sousedé nebo příbuzní, určitě dejte knize šanci.

Na mě už v knihovně čeká Hana a ve čtečce mám rozečtené Tiché roky. Styl, jakým Alena Mornštajnová píše, se totiž zařadil na poličku mezi další mé oblíbené spisovatele.

Pohřbený obr

Kazuo Ishiguro

Kazuo Ishiguro za své literární počiny získal v roce 2017 Nobelovu cenu a kniha Pohřbený obr je podle mého jasným důkazem toho, že oprávněně. Je to první kniha, kterou jsem od autora četla, rovnou jsem ji ale zařadila mezi knihy, které mě za můj život oslovily nejvíce.

Hlavními hrdiny jsou Axel a Beatrice, starý manželský pár, který žije v chudobě uprostřed deštivé Anglie během temného středověku. Příběh začíná jejich rozhodnutí vydat se navštívit syna do vzdálené vesnice, kde nyní žije. Dva staří lidé putují krajinou, která je vše jen ne příjemná, obávají se bájných bytostí a bojují s těžkou mlhou, která jim, jak se zdá krade vzpomínky. Čím déle jsou na cestě, tím více střípků z jejich společné minulosti se jim vybavuje.

Proč je ale knihy výjimečná, není ani tak samotný příběh, jako spíše um s jakým vám autor dokáže předat emoce. S Axlem a Beatrice prožíváte úzkost, strach ale i vzájemnou blízkost a něhu, které až dojímají. Kniha je o paměti, zlobě, ublížení i odpuštění, lásce a věrnosti, životě a umírání. Jsem si jistá, že s každým dalším přečtením v ní člověk najde další motivy, které nejprve nezpozoroval.

Knihu můžete přečíst rychle a povrchně nebo pomalu a do hloubky vstřebávat všechny její vrstvy. Pokud se rozhodnete pro tu druhou možnost, věřím, že se vás dojem z knihy bude držet ještě dlouho po dočtení.



Most přes navždy

Richard Bach

Most přes navždy je autobiografický příběh, ve kterém Richar Bach popisuje svou cestu životem od okamžiku, kdy se rozhodl prodat letadlo a vydal se hledat svou životní partnerku. Následují momenty pracovního úspěchu, získání velkého množství peněz, popularita a prchavé chvíle štěstí. Až když pozná Leslie, svou osudovou ženu začíná se s Richardem dít změna. Učí se, jak být s někým druhým, sdílet s ním blízkost, budovat vztah a nemyslet jen na sebe a své vlastní přesvědčení.

Příběh zde ale není tak důležitý jako spíše myšlenky, kterými je kniha nabitá. Richard Bach neustále filozofuje nad svobodou, osobním růstem a partnerstvím. Místy máte chuť s ním zatřást a křičet na něj „prober se!“, přesto je ale Richardův boj se sebou samým inspirativní. Stejně tak, jako vývoj jeho vztahu s Leslie. Věřím tomu, že podobnou cestou prošlo, prochází a jistě i dále bude spousta partnerských vztahů. Kniha může být inspirací toho, jakým chybám se vyvarovat, a jakých hodnost si vážit.

Tuhle knihu teď čtu už podruhé. Prvně jsem z ní byla naprosto nadšená a hltala každé Bachovo slovo. Bylo mi asi sedmnáct a filozofie vztahu, tak jak ji Bach podává a rozebírá mě okouzlila. O sedm let později čtu knihu úplně jinýma očima. Jsem o něco zkušenější, snad i o něco rozumnější a už ji nečtu tak nekriticky. 

Každopádně ať s Bachem budete v různých situacích souhlasit nebo mu silně oponovat, ať vás bude sebevíc rozčilovat jeho chování nebo s ním naopak budete souznít, určitě každému čtenáři Most přes navždy dá spoustu podnětů k přemýšlení. Navíc celý text je radost číst, protože Bach to se slovy opravdu umí.



Zaujala vás některá z knih? Nebo čtete úplně jiné žánry? Pojďme se bavit o čtení, to mi dělá velkou radost. :)

8 Komentáře

  1. Most přes navždy mě velmi zaujal. O knížce jsem nikdy dříve neslyšela, ale z toho, co píšeš, by mě asi dost bavila. Slepou mapu jsem četla a líbila se mi, ačkoliv do "top 5" bych ji nezařadila. Od Mornštajnové teď má mamka doma Tiché roky, tak se těším, až je dočte a budu si je moct vypůjčit. Takové pohodové milé čtení.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Určitě Most přes navždy vyzkoušej, je to jedinečná kniha. :) Tiché roky už dočítám, ale tuto knihu bych za milou a pohodovou neoznačila. Z atmosféry období komunismu mi tu je často dost úzko, ale o to je ten příběh lepší. Dej pak vědět, jak se ti líbila! :)

      Smazat
  2. Skvělé tipy na knížky, snad se k nějaké také po státnicích dostanu, až budu mít více času. :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc mě těší, že tě můj výběr oslovil. :) Držím palce ke státnicím!

      Smazat
  3. Kazuo Ishiguro se stal mým oblíbeným autorem poté, co jsem od něj přečetla nejprve knihu Neopouštěj mě a hned potom Pohřbený obr, styly psaní i žánr se dost lišily a tím jsem se přesvědčila o tom, že tenhle spisovatel vážně umí, protože obě se mi četly skvěle a mnoho ve mně zanechaly. četla jsem i další knihy, momentálně se snažím vrátit k rozečtené mnohasetstránkové bichli Neutěšenci a zjistit, jestli je taky tak dobrá, jako ty dvě výše zmíněné. pak ale napsal i Malíř pomíjivého světa a ta mě zas tak moc nechytla.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Neopouštěj mě se mi také moc líbilo. Přesně, jak píšeš, obě tyto knihy toho v člověku hodně zanechají a přemýšlíš nad nimi ještě dlouho po přečtení. Po Neutěšencích už jsem také pokukovala, ale ještě jsem se k ní neodhodlala. :D

      Smazat
  4. No, tak jsem nečetla ani jedno😂. A podle jména znám asi jen Mornštajnovou, která byla obrovský boom. Taky díky tomu jsem se do ní vůbec nepustila. Já si musím k bestsellerům najít svoji cestu 😅.

    Jinak by mi asi nejvíc sedla kniha Pohřbený obr, kterou naprosto neznám, ale popis zní tak tajemně a zároveň zasněně, že si ji zkusím sehnat. Moc díky :)!

    Verča ze Ztracena v Praze | ZDRAVÝ PROTEINOVÝ MUGCAKE S TVAROHEM | RECEPT

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kniha Pohřbený obr určitě stojí za zkoušku.Já se od ní nemohla odtrhnout i když se toho v ní zase tak moc neděje, prostě člověka vtáhne a nepustí. :)

      Smazat

Každý Váš komentář mě potěší, díky.