Ohlédnutí za lednem & únorem 2021

Procházky, kafe, jídlo, tři hlavní kladné role v běžných dnech mých posledních měsíců. Uvidíte je na většině fotek, protože se rádi nechají zachytit, sluší jim to na instagramu a v albech milých vzpomínek.

Záporáci už tolik fotogeničtí nejsou a většinou přinášejí úplně jiné pocity, než chuť si je zaznamenat. To, že je v Ohlédnutí není vidět, ale neznamená, že se v poslední době nehlásili hlasitě o slovo. Zkouškové, stres, únava, mizerná nálada, strach o blízké… bohužel by ten seznam mohl pokračovat. 



Ale pojďme se spíše zaměřit na to hezké a příjemné. Negativních zpráv na nás na každé druhé internetové stránce skáče nespočet a já bych si přála, abyste z návštěvy mého blogu měli dobrý pocit.

Upřímně, když tak koukám na fotky připravené pro tento článek, ani sama nevím, které jsou z ledna, a které z února. Dalo by se to dohledat, ale nevidím v tom příliš velký smysl. Čas tak nějak plyne, měsíce se přelévají, aniž bych tomu příliš věnovala pozornost. Spousta dní vypadá stejně jeden jako druhý, hlavně v období zkouškového. 

Během těchto měsíců se ale stala věc, kterou si přeji každý rok. Téměř nikdy se nesplní. V Praze napadl sníh a vydržel déle než jeden den. Letos to pro mě byl ještě o něco větší zázrak než by byl kdy jindy. V předchozích letech jsme během února/března jezdili do Itálie za sněhem, horským sluníčkem a lyžováním. Tenhle rok se výlet do zahraničí nekoná, a tak jsem ohromně vděčná za to, že jsme si i my v Praze mohli trochu té bílé nádhery užít. Na procházky jsme vyráželi, co to jen šlo a ani mínus 8 stupňů pod nulou nás neodradilo.






  Zasněžené centrum bylo opravdu kouzelné. 




Jeden den mi ale v paměti uvízl. Byl Valentýn 14. února a my jsme několik hodin vozili po centru Danova synovce v kočárku. Mrzlo, sluneční paprsky se odrážely od spousty sněhu, která pokrývala chodníky i střechy. Navštívili jsme okénko kavárny, kam jsem se už dlouho chtěla podívat, ale nikdy na to nedošlo. Prošli jsme se po Náplavce, na Vyšehradě i Vinohradech a hlavně si pamatuju, jak dobře jsem se ten den cítila. Přes všechno špatné, co se kolem nás děje, jsem byla neuvěřitelně šťastná a vděčná za to, co a koho v životě mám. 





Následující fotka hezky ilustruje mrazivý začátek února, kdy byly teploty nejníže a konec února, kdy nás přišlo přivítat jaro.



Teď to skoro vypadá, že jsem se celé dva měsíce jen procházela zasněženou Prahou s cappuccinem v ruce. Pravda je taková, že jsem spíš většinu času seděla u počítače nad učením nebo prací. 


Instagram vs. realita



Kávou na okenním parapetu jsem si čistila hlavu ve volných chvilkách mezi online přednáškami nebo pracovními úkoly. Moje touha po balkónu nebo terásce se stála zvětšuje.




Večerní pohoda a domácí útulno.





Velmi radostnou událostí bylo, když ségra udělala státnice. Gratulace!



Kromě procházek a kafe jsem vám v úvodu článku slibovala také jídlo. Přiznám se, že jsem to s přístupem k jídlu měla v poslední době trochu nahoru dolu. Když tak nad tím přemýšlím, je to téma, které řeším už docela dlouhodobě a možná by si zasloužilo samostatný článek. 

Okolo Vánoc a pak během zkouškového můj více méně zdravý životní styl vzal hodně za své a já do sebe cpala, co mi přišlo pod ruku. Hodně jsme si objednávali jídlo z restaurací, stres jsem zaplácávála chipsama a často jsme si večer otevřeli víno. Najednou přišla chvíle, kdy mi došlo, že se takhle vlastně vůbec necítím dobře, a že je potřeba se zase trochu vrátit do normálu. Přestali jsme nakupovat blbosti, zásobili se zeleninou a ovocem a také jsem se zase začala více hýbat. Rozdíl v tom, jak se cítím, je obrovský. 







Ke konci února nás přišlo přivítat jaro. Zmizel sníh a sluníčko pomalu nabírá na síle. Už se moc těším, až bude dost teplo na piknik v parku a také příznivější situace na návštěvu chaty nebo nějaký výlet. 








Jak se daří vám? Doufám, že se máte tak hezky, jak jen to v aktuální situaci jde, že jste zdraví a spokojení. 

Lucka

Komentáře

  1. „Přes všechno špatné, co se kolem nás děje, jsem byla neuvěřitelně šťastná a vděčná za to, co a koho v životě mám.“ Tahle věta tak neuvěřitelně přesně vystihuje mé myšlenky posledních dní. A je úžasný, že navzdory tomu všemu kolem dokážeme stále nacházet hezké věci. Drž se a už se těším, až dáme zase Náplavku nebo Grébovku. Nebo džusík z Alberta na zastávce MHD, to už je jedno. 😄 ❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že s tebou zrovna tahle věta tak rezonuje. 💛 Děkuju! Taky se těším a doufám, že už to co nejdříve bude možné. 😊

      Vymazat
  2. Hezký článek a opět moc hezké fotky :) Je fajn vidět Prahu aspoň sdíleně, když už tam teď nejezdíme - protože co tam žejo. Moc se těším, až se všechno zase spraví a budeme moct jít do oblíbené kavárny, na wellnes, projít se na Náplavku, cokoliv!
    S tím jídlem vím o čem mluvíš, taky jsem dlouho jedla nezdravě, všechno na co jsem dostala chuť a poté, co jsem stravu upravila (přestala jíst sacharidy) mě přestalo bolet tělo, záda, kotníky atd. a ten pocit v těle byl najednou úplně jiný. Teď poslední týdny zase občas ujedu na sladkém a cítím, že už to není ono. Takže se chystám opět trochu ubrat a hlavně začínám cvičit. Uvítám článek, který bude sám o sobě jen o jídle, zajímá mě to a určitě nebudu sama :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuju ❤️ Souhlasím, snad už se život zase začne brzy vracet do normálu, už to všechno trvá strašně dlouho.
    Držím palce, ať to s jídlem i cvičením jde, co nejlépe. Nechci říkat, že to je "neustálý boj", protože opravdu věřím, že by náš přístup k jídlu měl být pozitivní, aby nám nekomplikovalo život. Ale je to opravdu složité téma. Moc mě těší, že by tě můj pohled na věc zajímal. Nakoplo mě to a do článku (nebo článků?) se určitě pustím! 😊

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné fotky!
    Přiznám se, že ten sníh jsem vám v ČR záviděla, v UK je to velmi vzácné a za tu dobu, co tu jsem už mi trochu chybí.

    Souhlasím, že ty dny se tak nějak přelévají, jsou hodně podobné, zima a to, že se nikam nesmí dělají své a moc si přeji, aby to na jaře bylo trochu lepší...
    Článek o jídle bych uvítala, měla jsem to v poslední době podobně, hold zajídání stresu a smutku je snadné, ale není nad to jíst lépe a cítit se ještě líp 🙏🏻

    OdpovědětVymazat
  5. Krásne fotky, ten sneh, jedlo a všetko..
    Ale.. zmrzlina v zime? Tomuto som osobne ja ešte neprišla na chut. Ja som taký zmrzloš, že to by som nedala...
    Štýl ženy

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělý článek. Přijde mi super si takhle shrnout nějaké období, nejen že člověk zavzpomíná, ale tak se můžu kdykoliv kouknout zpětně co kdy dělal.. povzpomínat a tak trochu se vrátit zpět. V tomhle ty blogy miluju asi nejvíc, když nepočítám to, že se od druhých můžu dozvědět něco nového.. ale zároveň si můžu zajít připomenout mé vzpomínky. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělý fotky a ty jídla? No mňam! Já se snažím zůstat pozitivní, i když zrovna třeba dneska mam fakt blbý den, kdy jsem smutná a nic se nedaří.. Je toho teď hodně do školy, do toho práce a ještě řešíme další zásadní věci.. no, těším se na větší klid:D

    OdpovědětVymazat
  8. Krásné fotky, Luci. Praha se sněhovým popraškem byla kouzelná, ačkoliv jsem při každé příležitosti ráda utíkala do přírody. Nu, snad už bude brzy lépe.

    OdpovědětVymazat
  9. Nádherné fotky, Luci. Úplně z toho dýchá pohoda, příjemná nálada a atmosféra.
    Osobně funguju v nějakém režimu, takže pořád umím být dost produktivní. A i přes to, co se děje kolem, jsem pořád poměrně vyrovnaná, pozitivní a spokojená. Obklopená milovanými lidmi, zdravá, šťastná... 😊

    Blogerka Klárka

    OdpovědětVymazat
  10. pretty photo!
    I admit that I envy the snow in the Czech Republic, which I rarely see.

    www.newtoupee.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Thank you! I live in Prague and here in the city, is having snow pretty rare too. Where are you from? :)

      Vymazat

Okomentovat

Každý váš komentář mě moc potěší, díky!