Po stezkách Jeseníků

Vrcholky hor, vůně lesa, úzké stezky a výhledy do krajiny. Neskutečně mi to chybělo. Dát batoh na záda, vyrazit na vlak a strávit několik dní v přírodě. Tentokrát jsme se rozhodli pro námi neprobádané území. Vyrazili jsme do Jeseníků.

 

Miluju ten pocit svobody, když si vše, co potřebujete, nesete v jednom batohu a můžete se vydat naprosto kamkoliv. Z pražského Hlavního nádraží jsme cílové destinaci byli za přibližně tři hodiny s jedním přestupem. Ubytovali jsme se ve vesnici Loučná nad Desnou v penzionu. Odtud jsme se vždy přiblížili místním autobusem do Červenohorského sedla, kde jsme se napojili na turistické trasy.

První túru jsme si dali rovnou na Praděd. První část cesty vedla lesem, přes vřesoviště a téměř nikoho jsme nepotkali. Finální úsek nás docela zklamal. K rozhledně ve výšce 1491 m.n.m. vede asfaltová cesta, na které se prohání elektrokola a koloběžky. Velký plusový bod ale musím udělit za borůvkové knedlíky, které jsme si dali v restauraci u rozhledny. Co vám budu, oblizovali jsme se až za ušima.

Další labužnický zážitek se konal v hostinci Fara přímo v Loučné nad Desnou. Moderní interiér s okny přes celou stěnu nás okouzlil stejně jako vepřová panenka s hříbkovou omáčkou. Rozhodně doporučuji.

Druhý den jsme opět vyráželi trasu z Červenohorského sedla přes vrcholy Červená hora, Vozka, Keprník a Šerák. Na Šeráku je turistická chata s nádherným výhledem do údolí, určitě stojí za to se tu zastavit. V celých Jeseníkách točí pivo Holba a jedno vychlazené ve třicetistupňovém vedru byla po úmorné výstupu neskutečně skvělá odměna.

Následující ráno nás probudilo bubnování deště na střešní okno. Podle předpovědi se to dalo čekat, ale stále jsme doufali, že se třeba bude mýlit. Bohužel. Stáli jsem před rozhodnutím, jestli na poslední trek vyrazit i v dešti nebo zůstat v malém pokoji a koukat celý den do zdi. A tak jsme nahodili šusťákovky, zabalili náhradní ponožky a vydali se na autobus. Oproti předešlým dnům, kdy jsme ušli kolem 25 km, jsme tentokrát naplánovali o dost kratší trasu. Díkybohu za to. V závěrečné třetině výletu se mi odlepila podrážka boty a zbytek cesty jsem velmi vtipně kulhala a chytala do díry v botě kamínky. Skvělý zážitek. Déšť nás ale téměř nepotkal. Místo toho jsme si užili pohledy na mraky valící se přes kopce a krajinu prosvítající mezi cáry mlhy.

A byla to úžasná podívaná. 

Jezdíte někdy do hor? Která místa vás okouzlila a doporučili byste je navštívit?