Z cest

Itálie - Paganella


V Praze už pomalu ale jistě začíná vládnout jaro, mrazy zmizely a sluneční paprsky nabírají na síle. Nemůžu se dočkat procházek, které nebude provázet ledový vítr. Musím se ale ještě ohlédnout chvilku zpátky. V únoru jsme totiž vyjeli za sněhem a pořádnými kopci do Itálie. 

Lyžování je má vášeň snad odjakživa. Nedávno mi někdo řekl, že je to podle něj dost hloupý sport. Že člověk jen jede z kopce dolů a pak zas nahoru. Asi nikdy nezažil ten ohromný pocit svobody, který se mi vždy při lyžování rozpíná celým tělem.

Stojím na nejvyšším vrcholu hory, kolem se třpytí bělostný sníh, slunce opaluje a já se zhluboka nadechuji čerstvého vzduchu. A ten výhled! Nejde se neusmívat. Mraky v údolí pod námi tvoří husté moře a jen tu a tam z něj vykukují protější kopce. Sjezdovka se třpytí, poslední hluboký nádech a jde se na to. Odrazím se, vznese se obláček sněhu a už svištím po sjezdovce. Nechávám své tělo určovat rytmus, hlava nepřemýšlí, nohy už moc dobře vědí, co dělat. Pokládám se do zatáček celou svou vahou, až se klidně mohu dotknout země. Rychlost, volnost, adrenalin, svoboda. To je pro mě lyžování. 

Užijte si tu záplavu fotek. :) 

























Další články

2 komentářů:

  1. Super fotky! Jinak k lyžování mám úplně stejný postoj...nesmírně mě naplňuje <3

    http://tinasmerdova.blogspot.com/
    Tina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za chválu :) a jsem ráda, že to někdo taky tak, jako já. :)

      Vymazat

Každý Váš komentář mě potěší, díky.