Posázavská stezka



Tento víkend o sobě dalo jaro naplno znát. A rovnou pořádně aprílově. V sobotu jsem se po lesích procházela jen v tílku a v neděli z okna pozorovala kapky deště. Už to ale cítím. Tu energii a radost ze všeho, co nám s sebou jaro přináší. Pro mě to jsou především výlety. Čím víc, tím líp.

Začátek našeho sobotního putování byl stejně tak veselý jako posledně. Asi, že byl ten apríl. Při minulém výletu (tady) šlo o děravé kalhoty a náplasti. Tentokrát se nám moc nevyvedla hned první cesta. Našli jsme si spoj autobusem, který měl být údajně o 20 min rychlejší, než kdybychom jeli vlakem. Měli jsme radost, že si můžeme přispat a dokonce jsem připravila téměř královskou snídani. Pro jistotu jsme vyrazili o chvíli dříve. Ale ne dostatečně dříve. Když jsme se totiž dostali na autobusovou zastávku, táhla se od ní několika metrová fronta. Po krátkém zhodnocení situace jsme usoudili, že není nejmenší šance se do autobusu nacpat. A tak jsme vyrazili hezky pěéšo na vlak. Ten jsme naštěstí stihli a až na hromadu uječených dětí, to byla docela pohodička. 

Pak už jsme se ztratili v přírodě a to byla ta chvíle, na kterou jsem se neuvěřitelně těšila. 



Stezka vede podél Sázavy a nabízí překrásné výhledy. Po obou březích jsou rozesety desítky chatiček a srubů, které mi malinko připomínaly divoký západ. Usadili jsme se na velkých kamenech na břehu, dali si sváču a pozorovali ten neuvěřitelný klid všude kolem. Ve vzduchu byla cítit vůně ohně a pylu rozkvétajících stromů. Už aby bylo vše zelené, živé.

Tohle jaro a léto hodláme cestování a výletům zasvětit. Obnovujeme a dolaďujema trampařské vybavení, vybíráme destinace a hlavně se už neuvěřitelně těšíme. Budu se snažit všechno zachytit jak foťákem, tak i slovy, pro mě a pro vás.
Slibuju, bude to super. ;)






















Komentáře