Ohlédnutí za březnem & dubnem 2020


Datum v kalendáři se už kvapem blíží k půlce května.
I přestože je teď spousta dnů hodně podobných, ne-li stejných, utíká mi čas strašně rychle. Jako by to byl jen týden, co jsme do schodů nosili krabice plné knih, oblečení a nádobí, montovali nábytek z Ikey a vymýšleli, co kam umístíme. Už je to pět měsíců, co si užíváme náš nový byt. A poslední dva měsíce mnohem intenzivněji, než kdokoliv z nás mohl tušit. Pojďme se ohlédnout na pár momentů z března a dubna, které mi trochu splývají v jedno.

Březen

V březnu jsme se ze dne na den všichni ocitli v naprosto nové situaci. Z televize a internetu na nás mířila jedna děsivá zpráva za druhou, které střídalo nouzové opatření za opatřením. Ze začátku jsem vše sledovala plná úzkosti. S kamarádkami jsme se nebavily skoro o ničem jiném. Myslím, že to doléhalo na všechny. V jednu chvíli jsem ale přestala chodit na zpravodajské servery a začala čas trávit nad knížkami. Ulevilo se mi, a hodně. 



Poslední večer před uzavřením všech kaváren, restaurací a dalších podniků, jsme s Danem změnili plány a vyrazili na poslední burger a sklenku červeného do našeho oblíbeného baru. Teď tam chodíme pro jídlo a kafe do okénka. Burgery i kávu tam mají totiž výborné a takové podniky se podporovat musí!


Celkově se můj život začal hodně točit kolem vaření. Tím, že i Dan pracuje nyní z domova, musím mnohem více vymýšlet, co budu vařit. Nikdy jsem vaření nijak extra nezbožňovala, ale v poslední době mě to docela chytlo. Musí ale jít o jednoduché, rychlé recepty. Nebaví mě trávit v kuchyni několik hodin. Většinu času proto jíme saláty na miliardu způsobů, protože ty jsou nejjednodušší a nejrychlejší. :D



Oprášila jsem i své pečící dovednosti. Bábovka, banana bread a granola jsou vrcholem mého umění (a zároveň to jediné, co zvládnu upéct).




Nejlepší z celého března byl útěk na chatu. Prošli jsme se v přírodě, kde jsme nepotkali živou duši, společnost nám dělalo jen bzučení včel a paprsky slunce. 



Duben

Ani jsem si nevšimla jak, ale najednou březen přešel do dubna. Týden se mi rozdělil novým způsobem na dny, kdy mám online přednášky, a kdy ne. Jednotlivé dny se mi pak rozpůlily na část, kdy nám svítí slunce do okna a druhou, kdy mi není tolik líto sedět u počítače. Kdyby to ale šlo, tak mě z toho parapetu nikdy nikdo nedostane. 




Většina mých dní ale vypadá nějak takhle. Počítač a články texty do školy, skupinové projekty a spousta online hovorů.


Začala jsem zkoušet nové recepty. Favority se zatím staly zeleninové kari, nasi goreng a salát z pečené zeleniny.


Po dlouhé době jsme zase začali vyrážet na procházky. Hlavně díky roušce od babičky, která nepadá a dá se v ní docela dobře dýchat oproti šátkům, které jsme do té doby používali. Praha bez davů turistů je jiná, zvláštní, ale opravdu jsem si užila v klidu fotit kdekoliv a cokoliv, aniž bych u toho pořád někomu překážela.




Květen se zatím odvíjí v úplně stejném rytmu a já se už opravdu těším, až ho něco naruší (v pozitivním smyslu). Chytá mě toulavá, hrozně bych vyrazila někam do přírody. S krosnou na zádech, nechat nohy zdolat množství kilometrů a pak usnout pod hvězdami nebo v nějaké horské chatě.

K čemu teď táhne srdce vás?

5 Komentáře

  1. Také jsem se během karantény snažila hodně péct a chodit na procházky, ono se toho moc dělat nedalo. :) Jsem ráda, že už je to téměř za námi!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to máš úplnou pravdu. :D Také se těším na návrat do normálnějšího režimu. :)

      Vymazat
  2. Také mi tou karanténou už všechny dny splývaly v jeden a tím spíš jak se tohle období táhlo se mi jen těžko věří, že už je půlka května. No a kam mě srdce táhne teď? Popravdě, vydat se kamkoliv to jen bude možné :D

    OdpovědětVymazat
  3. Obdivuji, jak máš krásně nafocené jídlo. Všechno vypadá tak lákavě! :)

    Jaro mám taky slité v jednu dlouhou šmouhu. Korona, rozchod a hromada práce na nové pozici. Jedno lepší než druhé. Snad už se ale budeme moct zase nadechnout...

    OdpovědětVymazat

Každý Váš komentář mě potěší, díky.