Šumavské dobrodružství - Čertovo jezero

V 8.30 zvoní budík. Ani pod stanem nehodláme vstávat nijak extra brzy. Chladnou noc vystřídalo větrné ráno. Přes látku stanu prosvítají slabé paprsky slunce. Slyším zpívat ptáky a šumět nedaleký potok. Je to krásné probuzení.

Snídáme čaj z vařiče a namazaný chleba. Zhltnu toho 3x víc než obvykle, potřebujeme energii na celý den. Když vyrážíme, v kempu už skoro nikdo není. Nejdříve naše kroky vedou po silnici z kempu do Železné Rudy, odtud se už cesta klikatí lesem. Snažíme se utéct partičce lidí s několika psy, abychom si mohli v klidu sami vychutnávat ticho, vůni stromů a praskání větviček pod nohama.

Cpeme se gumovými medvídky, sem tam si prozpěvujeme a často děláme fotící pauzy. Šumavská příroda je tak krásná. Když mezi stromy konečně zahlédnu prosvítat Čertovo jezero, skoro skáču radostí. Pamatuji si jak moc se mi tehdy, když jsem tu byla poprvé, líbilo. 

Usedáme na velké kameny přímo na břehu. Foukající vítr vlní hladinu a po obloze rychle plynou mraky. Cítím klid. Sice tu nejsme jediní turisté, ale když toto místo srovná s uspěchanou hlučnou Prahou, přijdu si jako v pohádce.

Přemýšlím nad tím, jak toto místo muselo být kouzelné kdysi. Myslím ty doby, kdy turismus bylo ještě neexistující slovo, v lesích nevedly žádné betonové cesty a Šumava byla divočinou, tak jako všechny ostatní hory. Člověk, který na takové místo zavítal, musel být opravdový tulák hledající dobrodružství. Mohl se v jezeře koupat nebo chytat ryby. Mohl si postavit dřevěný srub a žít zde, v srdci přírody. Dnes už by se zde před lidmi a civilizací nikdo neschoval. I tak si Čertovo jezero uchovává magickou atmosféru prosycenou tisíci vzpomínek, které za ta léta voda i stromy vstřebaly. 

Vydržela bych tu mnohem déle, ale naše cesta ještě není u konce.

Lucie