Rakouské chvíle č. 1



Když jsme projížděli rakouskými hranicemi, oslovila mě mamka „Lucko podívej!“. Vzhlédla jsem od rozečtené knihy. Za okénkem auta se zdvihaly skalnaté vrcholky, místy porostlé stromy. Byly to mnohem větší kopce, než jaké můžete vidět v Čechách. Uvnitř mě narůstal pocit štěstí. Usmívala jsem se. Pohled na vysoké masivní hory mě nepřestane fascinovat, zbožňuji takovou krajinu.
Prázdniny v horách jsou pro mě ty nejlepší.

A několik nádherných dní v rakouských Alpách jsme měli před sebou.




Silnice se klikatila mezi horami, které tu a tam protínaly tmavé tunely. Údolíčkem protékala řeka. Horské rakouské řeky mají úplně jinou barvu, než ty naše české. Naše jsou tmavé, zelenohnědé, kdežto ty rakouské mají světlou, mléčně zelenou barvu. 
Dorazili jsme na místo. V hlubokém údolí mezi zasněženými vrcholky hor se rozprostírá velké jezero jménem Zeller See, na jehož břehu se nachází městečko Zell am See. Je to tam prostě nádherné. Hory kam se podíváte. Pohlazení pro duši. 












Komentáře