Tak trochu od znova

V den kdy začínám psát tenhle článek je 1. 1. 2020.

Nedělám si iluze, že ho dnes dopíšu a vydám, tipuju, že dokončit mi ho potrvá ještě tak minimálně týden. Věc se má tak, že jsem už opravdu dlouho nenapsala nic víc než popisek na sociální sítích. Sešla se hromada okolností, které mi znesnadňovaly blogovat, ať už se jednalo o nedostatek času, inspirace nebo vůbec chuti sednout si k počítači a ťukat do klávesnice.

Protože dnes začíná nový rok najdete na spoustě blogů, instagramových účtů a youtubových kanálů rekapitulace roku 2019. Ohlédnutí za nejkrásnějšími momenty a klíčovými událostmi. Cítím, že i pro mě je teď perfektní chvíle na to, znovu tohle mé internetové místo oživit. Poslední článek, který se na blogu objevil Ohlédnutí, za nejnáročnějším půlrokem, který jsem zatím zažila, jsem vydala 5. října. Tehdy jsem si myslela, že to těžké období mám za sebou a vše už bude jen sluníčkové. Říkala jsem si, jak uzavírám jednu kapitolu a vstupuji do nové. Nebyla jsem tak úplně mimo, jen jsem se sekla o tři měsíce. 

...

Od října do dnešního dne se totiž stihlo udát několik převratů, které jsem vlastně vůbec nečekala. Ze všeho nejvíc jsem asi nebyla připravená na to, že ten zbytek roku vlastně nebude super. Měla jsem za to, že budu studovat nový zajímavý obor, budu mít skvělou práci, budu hodně fotit, tvořit, psát články na blog a hlavně jsem si myslela, že si po celém tom kolotoči s přijímačkami, bakalářkou a státnicemi konečně trochu odpočinu. O tři měsíce později zapíjím konec roku 2019 s tou největší úlevou, že už je pryč. Za ty tři měsíce jsem se k žádné tvorbě ani pořádnému focení nedostala, odešla jsem z práce a přestěhovala se do nového bytu. Odpočinek pohoda a klid byly věci, o kterých jsem si mohla jen nechat zdát.

...

Dnes je 17. 1. Za těch sedmnáct dní jsem tenhle soubor několikrát otevřela, napsala jednu větu a zase ho zavřela. Nevěděla jsem, jak pokračovat, ani kam zbytek článku směřovat. Možná v tom byl právě ten problém. Celý tenhle článek je jen taková úvaha. Zamyšlení, které k žádnému velkému smyslu nedojde. Dříve jsem takové články psala úplně nejraději. Celý tenhle blog na nich začínal, ale postupně se někam vytratily. Když nad tím tak přemýšlím spousta věcí se vytratila a nahradily je jiné. Místo psaní myšlenek a pocitů, je mnohem častěji u hrnku kávy nebo spíš skleničky vína s někým probírám. Místo malování, skicování a čmárání už jen fotím. Místo dlouhých procházek o samotě si raději pustím seriál. Věci se mění, ale možná bych některé své staré zvyky mohla oprášit a zjistit, co ten prach ve mně rozvíří.

Abych se ale jen neutápěla v melancholických myšlenkách a nějak trochu shrnula, jak to teď u mě tedy vypadá. Během prosince jsme si s Danem našli nový byt, celý ho vybavili a udělali z něj náš domov. Ještě nám zbývá přivrtat tři poličky, pověsit dva obrazy a máme hotovo. Miluju to tady. Od ledna mám novou práci, která mi je šitá na míru a zatím bych nemohla být spokojenější. Mám spoustu plánů a několik projektů, kterým se budu věnovat. Začala jsem zase víc fotit pro radost, ale i pracovně z čehož mám velkou radost.

Za největší úspěch ale považuji to, že se zase začínám cítit víc sama sebou. Řekla bych, že rok 2020 začínám s úplně čistým štítem, a že teď věci jsou tak, jak mají být. 

Jak jste do nového roku vstoupili vy, a jaký zatím máte pocit? Nastal pro vás také nějaký zlom nebo se nic výrazného nezměnilo? Dejte mi vědět, s čím se potýkáte, každý váš komentář mě potěší. 

Lucie