Ohlédnutí za nejnáročnějším půlrokem, který jsem zatím zažila


V ohlédnutí za lednem jsem vám psala, jak jsem trochu vystrašená z toho, co všechno mě mělo během následujícího půlroku čekat.

Praxe, dvoje zkouškové období, přijímačky na magistra, bakalářka, státnice a shánění nové práce. Je téměř o devět měsíců později a já to mám všechno za sebou. Nebylo to bezbolestné. Tenhle rok byl tím nejnáročnějším, co jsem zatím zažila. Musím ale říct, že všechno dopadlo velmi dobře. Studium mám úspěšně dokončené, na magisterské studium jsem se dostala tam, kam jsem chtěla a práci jsem si našla a rovnou ji i stihla vyměnit za další. 2019 je rok plný změn.

Čas byl mým nepřítelem a na blogu se to hodně podepsalo. Poslední článek je dokonce z 31. července. Jak tak teď ťukám do klávesnice, plně si uvědomuji, jak mi psaní chybělo. Fotila jsem stále hodně, dokonce možná víc než kdy dříve, ale ke psaní jsem se nedostala. A je to škoda. Hrozně si teď užívám tu chvíli jen a jen pro mě, kdy si mohu skládat myšlenky větu za větou a celý svět kolem jako by se zpomalil. Mám najednou čas na chvíli se zastavit, vydechnout si a pořádně vstřebat všechno, co se událo.

Tento podzim pro mě bude úplně novým začátkem, vstupem do další kapitoly. Nejdříve ale chci udělat jedno pořádné ohlédnutí, abych měla uplynulé období zaznamenané.

Květen


V květnu se toho ještě tak moc nedělo a můj život byl poměrně v zajetých kolejích. Udělala jsem zkoušky z letního semestru a stále bylo dost času na vysedávání v kavárnách i chození do fitka. Mezi nové objevy jsem zařadila kavárnu Hlína v Hybernské nebo Waf-Waf u I.P. Pavlova. Pracovala jsem na bakalářce a touhle dobou jsem si ještě věřila, že vše stíhám a budu státnicovat v červnu.




Díky Instagramu jsem se seznámila se Zuzkou, fotografkou, která mě v lecčem inspiruje a domluvily jsme se na společné focení. Bylo to super dopoledne, ze kterého vznikly krásné fotky a ještě jsme si skvěle pokecaly. Zuzku můžete sledovat na dvou účtech @zuzkafoti a @cwrcekk.



Ke konci května už to taková pohoda nebyla. Přijímačky na magistra se blížily až moc rychlým tempem a já byla ponořená do čtení odborné literatury. Jaké knihy jsem přečetla, a co ve mně zanechaly, si můžete přečíst v článku 4 knihy, které mi změnily pohled na svět kolem (a ani jedna není motivační). Také jsem se rozhodla, že odevzdání bakalářky nechám až na srpen a státnice na září. Tím jsem si zpečetila plány na celé léto.


Červen

Začátkem června přišly přijímačky na magisterské obory. Hlásila jsem se na dva, a i když jsem byla přesvědčená o tom, že jeden mám určitě v kapse, byla jsem pěkně nervózní. Nakonec jsem se dostala na oba dva. Pořád nade mnou ale viselo, že když neudělám státnice, žádný magisterský obor mě nečeká.

Většinu času jsem trávila v práci - v Národní technické knihovně. Na starost jsem měla stážistku Lillian, která žije v New Yorku a studuje umění. Hodně jsme si padly do noty a zvládly jsme si hodiny povídat o rozdílech v americké a české kultuře, práci, vztazích a všem možném. Naše kávové pauzy mi opravdu chybí.





Červenec


Během července jsem svůj čas dělila mezi dvě věci, práci a psaní bakalářky. Většinu volného času jsem seděla doma u počítače a ťukala do klávesnice. V NTK Lillian vystřídala nová stážistka Busra z Turecka. Ze začátku jsme trochu bojovaly s jazykovou bariérou, ale brzy jsme se taky skamarádily. Každý týden jsme ještě s kolegyní Edit vyrážely na výlety po Praze. Navštěvovaly jsme muzea, parky, vyhlídky, kavárny a já musím říct, že to byla moc fajn pracovní náplň.



Přestože jsem trávila hromadu času doma u počítače, snažila jsem se nezanedbávat své blízké. Na chatě jsme oslavili narozeniny mamky, ségry i Dana a v oslavách jsme pokračovali i v Praze pořádným brunchem v Café Louvre. Spoustu večerů jsme taky vysedávaly s kamarádkou Týnou na její terásce na Vinohradech. Hovory o škole, práci, plánech do budoucna nad skleničkou vína se často protáhly až do noci. Díky Týně jsem v červenci fotila na nádherné svatbě a na několika dalších akcích. Mrknout můžete ig profil @tevents.




V červenci jsem se také rozhodla, že práce v knihovně se mi sice líbí, ale není to místo, kde se vidím i v budoucnu. V tu dobu jsem narazila na inzerát nabízející stáž v online marketingové agentuře eVisons Advertising. Říkala jsem si, že to prostě zkusím, a tak jsem se přihlásila. Po dvou kolech pohovorů jsem se dozvěděla, že mě přijali.


Srpen

V srpnu už začalo jít do tuhého. Začala jsem pracovat v eVisions, kde jsem trávila půl týdne a druhou půlku ještě v NTK. Musela jsem dopsat bakalářku a odevzdávala jsem ji opravdu na poslední chvíli. Státnice mě čekaly za měsíc. Venku bylo třicet stupňů a já místo opalování se na chatě byla buď v práci nebo seděla doma nad učením a děsila se toho, jak strašně rychle čas běží. 
Slunečních paprsků jsem si užila jen trochu, když mě mamka vytáhla na mojito do Žlutých lázní. Každá jsme vypily tři a prokecaly jsme pár hodin. 


Dva týdny před státnicemi jsme odjeli na rodinnou dovču do Německa k jezeru Königssee. Spali jsme pod stanem, chodili po horách a viděli jsme dechberoucí místa. Pořád se nade mnou vznášel oblak hrůzy ze státnic, ale opravdu  jsem si tu odpočinula a vyčistila hlavu. Asi nemusím říkat, že učení jsem se tu ani nedotkla.



Po návratu většina mého času vypadala tak, že jsem byla zavalená učením. Stůl, gauč i podlaha v našem malém bytě byly pokryté státnicovými otázkami, já pila jedno kafe za druhým a po večerech mě Dan z otázek zkoušel. Co vám budu povídat, měla jsem toho už fakt plné zuby a těšila se, až to všechno bude za mnou.


Nová práce si mě ale hned získala. Neříkám, že to pro mě ze začátku nebylo náročné, ale myslím, že se mi tu bude opravdu líbit. Hned během prvního měsíce jsem se dostala k focení kampaně pro klienta, tvorbě grafiky, psaní článku a vymýšlení spousty věcí. Líbí se mi, že tu není žádný stereotyp a každý den se naučím nebo dozvím něco nového.


Pár dní před státnicemi těsně před tím, než jsem měla odevzdávat zeditované fotky pro klienta mi odešel počítač. Do všeho toho stresu to byla skvělá třešnička na dortu. Většinu peněz, které jsem přes léto ušetřila tím, že jsme s Danem nikam nejeli, jsem investovala do nového notebooku. Mám z něj ale ohromnou radost, je rychlý a fotky se na něm upravují jedná báseň.


Září

V úterý 3. září jsem úspěšně obhájila bakalářskou práci a ve středu 4. září jsem odstátnicovala. Ten pocit štěstí, že už to mám za sebou na ten nezapomenu. Obvolala jsem rodinu a kamarády a vyrazila slavit.


Kromě státnic jsme v září slavili i mé narozeniny a to hned několikrát. S rodinou na chatě s grilováním, kytarou u ohně a pořádným dortem, s kamarádkou Markét na dobrém kafču a dortíku v Coffee Corner Bakery, s Danem na slavnostní večeři, se ségrou na nákupech a kafíčku a s dalšími kamarádkami na drinku. Myslím, že tyhle narozeniny byly oslaveny, jak se patří. 




Byl to sakra náročný ale rozhodně zlomový půlrok. Když se tak ohlížím na všechno, co jsem teď napsala, mám pocit že uzavírám důležitou kapitolu.Jak jsem zmiňovala v úvodu, vnímám tento podzim jako začátek dalšího období mého života. Nová práce, nová škola, poznávání lidí a brzy doufejme i nové bydlení. 

Vše se mění a já se těším na nové výzvy a zážitky, na to kam mě následující roky zavedou a za čím se pak budu ohlížet. Doufám, že na té cestě budete se mnou, protože já ji s vámi hrozně ráda sdílím. 
Lucie


Komentáře

  1. Smekám, musel to být opravdu extrémní půlrok, ale hlavní je, že už je za tebou a i když teď budou přicházet třeba další změny, už budou snad spíš "příjemnější" a ne tak náročné. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc gratuluji ke státnicím! Mě čekají příští rok a už teď z nich mám bobky 😅 doufám, že se Ti v nové práci bude líbit :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Každý váš komentář mě moc potěší, díky!