Co vidět v Tyrolsku – jezero Achensee a soutěska Wolfsklamm

Dvě dechebroucí místa, která stojí za to z Tyrolska vidět, dva výlety, které nám daly do těla, kupa fotek, o které se s vámi chci podělit. Letos tipy na výlety už asi nevyužijete, ale doufám, že třeba na příští léto by se vám mohly hodit. Vítejte u dalšího článku.

Jezero Achensee

Achensee je největší jezero, které v Tyrolsku najdete. Připomíná fjord, který se táhne mezi úpatími dvou pohoří – Rofan a Karwendel. Je 9 kilometrů dlouhé a 133 m hluboké. Po jedné straně vede silnice, po druhé stezka, která se táhne podél skalnatého úpatí hor. A tou jsme se my vydali. 

Na nejsevernějším cípu jezera leží vesnička Achenkirch. Sem jsme z kempu dojeli autobusem a zahájili tu naši trasu. Přímo u břehu jezera tu je kemp Alpencaravanpark Achensee, kde jsme se původně plánovali ubytovat, ale byl naprosto plný. Kromě kempu tu je také velké parkoviště, kde můžete nechat auto a buď si udělat pořádnou túru a celé jezero obejít, nebo se pak z vesniček Gaisalm nebo Pertisau vrátit zpět lodí. My jsme ale šli z Achenkirch až do vesnice Maurach, odkud jsme se opět autobusem vrátili do kempu. 

Stezka kolem jezera byla opravdu nádherná. Stáčela se podél hor a nabízela úžasné výhledy na třpytící se tyrkysovou plochu. Slunce pálilo a my si připadali skoro jako u moře. Přibližně v polovině délky jezera se nachází Gasthaus Gaisalm – chata, kde jsme se nadšeně svalili do stínu a chvíli si odpočinuli u vychlazeného drinku. U chaty byl malinký „přístav“, kde stavěly výletní lodě, a tak byla chata plná turistů, kteří si sem vyjeli na výlet třeba i s kočárkem. My jsme ale po chvíli zase nasadili batohy a vydali se dál. 

Cestou jsme si našli jedno ze schůdných míst a zchladili se přímo v jezeře. Voda byla opravdu hodně studená, ale přesně takové osvěžení jsme potřebovali.  Celou trasu jsme zakončili zmrzlinou v Pertisau, které působí spíše jako letovisko, než horské městečko. Jsou tu pláže s půjčovnami šlapadel a paddleboardů, hotely, restaurace a obchody. Mně osobně se mnohem více líbila ta část jezera, kde nebyla téměř žádná civilizace ale jen klid a příroda.

Soutěska Wolfsklamm

Další výlet nás zavedl do Vlčí soutěsky. Jedná se o rokli, kterou burácí potok Stallenbach. Podél skal vedou dřevěné chodníky a můstky, ze kterých se vám naskytnou úžasné výhledy na divokou přírodu. 

K soutěsce jsme dojeli autem, z kempu ve vesničce Wiesing to trvalo asi půl hodinky. Vstup do soutěsky je placený, za 1 dospělého dáte 5 euro. Od letošního roku tu bylo zavedeno pravidlo jednoho směru. Stezky tu jsou dost úzké a z hygienických důvodů se brání tomu, aby se velké množství lidí míjelo a muselo vzájemně vyhýbat. Bohužel jsme tohle zjistili až zpětně, když jsme celou rokli prošli i opačným směrem zpátky k autu. Nikdo nás na jednosměrný provoz neupozornil, nebyly tu žádné cedule, které by to daly najevo a pokud se tu něco psalo, tak pouze v němčině, které nerozumíme. Nebyli jsme ale jediní, kdo se vydali cestou zpátky, naštěstí jsme dostali jen malé pokárání a ne pokutu. Na tohle je tedy potřeba dát si pozor.

Každopádně, když projdete celou rokli otevře se vám pohled na barokní klášter St. Georgenberg. Jako odměnu za to, že se sem člověk vyškrábe si tu můžete dát výborný oběd. Když jsme viděli, jak obrovské porce tu servírují, dali jsme si s Danem jen jedno jídlo na půl. Na talíři ale byly řízky dva a větší než naše hlava. Vřele doporučuji.