Trasa po nejvyšších vrcholech pohoří Rofan - Rakouské Tyrolsko

Z autorádia duní roadtripové pecky, okénka jsou pootevřená a my prozpěvujeme z plných plic.

Nálada se lepší, našli jsme jediný volný kemp v okolí (o tom, proč v Rakousku teď není úplně sranda stanovat, si můžete přečíst tady). Silnice se stáčí kolem hory a najednou se před námi rozprostírá obří tyrkysová plocha. Jezero Achensee. Klikatí se mezi úpatími hor, které se nad ním jen tak ledabyle tyčí. Třpytící se nádhera.

Když jsme poprvé obdivovali nádheru přírody, ve které jsme se po 6 hodinách jízdy z Prahy ocitli, ještě jsme nevěděli, jaké scenérie nás čekají hned druhý den.

Hned ráno jsme ale pevně zavázali boty, zabalili batohy, a ještě se zbytkem snídaně v ruce vyrazili na autobusovou zastávku kousek od kempu. Autobusem jsme pak dojeli do vesničky Maurach odkud na vrcholky vede lanovka Rofan Seilbahn. Lanovkou dorazíte ke krásné chatě Erfurter Hütte ve výšce 1831 m.n.m. A pak ta pravá túra mohla začít.

Chata se oproti vrcholkům nachází ještě poměrně nízko. Nejvyšší hora pohoří Rofan je hora Hochiss, která měří 2 299 m. Další vrcholky jsou Rofanspitze (2 259 m), Spieljoch (2 236 m), Dalfazer Joch (2 233 m). Vedou mezi nimi stezky, a tak můžete vrcholů za jeden den pokořit hned několik. My jsme volili turistické cesty, které nevyžadovali žádné horolezecké dovednosti ani vybavení. Pro větší odvážlivce tu je ale i několik ferat a běžně na skalách byli vidět barevné tečky – helmy horolezců, kteří si vybrali strmější cestu na vrchol. 

Na začátku dne jsme si pochvalovali, jak krásné máme počasí. Když pak ale nastalo poledne a my se v 25 stupních a na přímém sluníčku drápali do kopce, toužili jsme po alespoň trochu zatažené obloze. Hory se nesmí podceňovat. Záleží, jaké počasí by potkalo vás, z naší zkušenosti ale doporučuju mít s sebou opravdu hodně vody, kšiltovku, sluneční brýle a opalovací krém. Výstupy z vrcholu na vrchol byly náročné, ale rozhodně stály za to. 

Horská příroda je něco

neuvěřitelného. Svahy, které se vlní jakoby podle nálady, plující mraky, které odkrývají nové pohledy do krajiny a strmé stezky, které neprojde každý. A ten pocit, ten především. Námaha, kterou musíte vynaložit, abyste si tuhle krásu zasloužili. Trocha toho nepohodlí, zadýchaných plic a potu, které dodávají vědomí, že jste naživu. Že opravdu žijete a můžete si vychutnat každé zabolení svalu, závan větru, který ochladí rozpálenou tvář a nádech horského vzduchu. Prožít naplno tyhle nevšední chvíle.

Cestou z vrcholů zpět do údolí jsme se zastavili v chatě Dalfaz Am (1 693 m). Trochu odpočinku už jsme opravdu potřebovali, a tak jsme si dali pořádně vychlazené pivo a něco dobrého. Odtud to pak už netrvalo dlouho ke krásnému vodopádu Dalfazer Wasserfall, který byl posledním bodem tohoto výletu.

V dalším článku se můžete těšit na fotky přímo od jezera Achensee a ze soutěsky Wolfsklamm.

PS: Po rozklinutí jakékoliv fotografie se zobrazí galerie, kde si snímky můžete lépe prohlédnout.