Hannah - Armin Müller-Stahl

Knihy se nemají soudit podle obalu, říká se. Hannah je krásná ukázka toho, že ne vždy je dobré, řídit se tím, co říkají druzí. Obálka mě na první pohled zaujala, na druhý jsem nad ní začala dumat a po dočtení knihy dostala nový význam.

Kniha je útlá, po sto třech stranách se s vámi text rozloučí. Dojmy, momenty, myšlenky a možná i nějaký úryvek s vámi ale zůstanou ještě dlouhou dobu.

„a tak to s větami chodí. Putují s člověkem celý život, procestují s ním celý svět, aby se nakonec vrátily na počátek a uzavřely tím bludný kruh.“

Hermann, Arnold, Helen a Hannah, čtyři postavy, čtyři životy, čtyři osudy propletené více než by si jejich majitelé možná přáli. Hermann a Helen jsou manželé už dlouhá léta, Hannah je jejich dcera. Jak do tohoto vzorce zapadá Arnold. Díky tajemství, které je ale čtenáři prozrazeno hned v úryvku na přebalu knihy. Doporučuji ho nečíst a vychutnat si náznaky v Hermannově monologu. Kradmé pohledy, nedokončené věty, naznačená obvinění. V jednu chvíli budete mít pocit, že už víte, jak se vše mělo. Vzápětí se ale přesvědčíte o tom, že co člověk, to pohled na svět, že nikdy nic není jen černobílé a hrdinové mohou být stejně dobře ti, co vás (a možná i sami sebe) celou dobu klamou.

Hannah je taková knižní jednohubka pro ty, kteří mají rádi peripetie života a zamotané vztahy. Během rozhovoru dvou starých mužů se spolu s nimi ohlédnete na uplynulé události. Osudovost, rozhodnutí, domněnky a drobnosti, které mohly zůstat v zapomnění, ale místo toho sehrály hlavní roli ve změně směru, kterým se život ubírá. Neviditelná pouta, která se napínají mezi minulostí a přítomností a mají nezvratitelný dopad na budoucnost.

Jaká kniha v poslední době zaujala vás? Těším se na vaše tipy!