Pokojovky - láska, ke které jsem musela dospět

Káva s mlékem, kterou jsem se až ve svých 25 letech naučila pít bez cukru, hořká čokoláda s kokosem, zvuk hučící pračky, pohodové nedělní odpoledne. Před pár hodinami jsme se vrátili z chaty, kde jsme strávili několik dní. Užívali jsme si sluníčka, grilování, povídání, příjemného času mimo město.


Naši chatu obklopuje velká zahrada plná stromů a rozkvétajících květin. Pohlazení pro oči i pro duši. Moje mamka na zahradě tráví každou volnou chvíli, záhony a skalky jsou její chlouba. Já dřív měla za to, že mě láska k rostlinkám trochu minula, ale možná jsem do ní jen potřebovala sama dorůst. Za poslední rok, který většina z nás trávila převážně doma jsem si s novou intenzitou začala uvědomovat, jak moc silný vztah k přírodě mám. Procházky v parku mi úplně nestačily, a tak jsem začala pořizovat rostliny i domů.

Momentálně jich máme devět a další už jsou na cestě. Dřív jsem zastávala názor, že mít doma kytky je moc práce (ano, měla jsem na mysli i prosté zalévání). Dnes mi našich devět rostlinek dělá neuvěřitelnou radost. Vůbec by mi nevadilo, mít celou stěnu plnou zeleně, nebo klidně dvě. Uvidíme, kam se časem dopracujeme. 

Co vy a pokojovky? Pochlubte se, kolik jich doma máte! 














Komentáře

  1. Krásně naaranžováno i nafoceno. A ten Kundera! :))

    S kytičkami jsem to měla podobně jako ty. První byt, kde jsem žila, byl dost tmavý a jen málokteré kvítko vydrželo zimu bez slunka a s neustálým průvanem, tak jsem je moc nevyhledávala. Přes léto jsem si to kompenzovala bylinkami, v zimě odpočítávala týdny do jara. Co jsem se však přestěhovala do Prahy, tak mi květiny přibývají jedna za druhou. Párkrát jsem nějaké neodolala v obchodě, většina však pochází z oddenků, které si předáváme v rámci rodiny. Láska k bylinkám a "jedlým" rostlinkám mi zůstala, i když je na jídlo netrhám, protože mi jich je líto :D. Kytky mám naučené, aby vydržely dva týdny bez vody, takže práce s nimi je minimum. Občas to některá nezvládne, ale to už je život. Teď bydlím v pidi bytě, kde lze kytky pěstovat jen v jednom malém pokojíku, a jsem tady pomalu jak v botanické zahradě. Jsou všude. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! :) Myslím, že brzy doma taky budu mít malou botanickou zahradu. :D Vypadá to krásně, byt je útulný a plný života a zeleně, tak proč ne, žejo! :D

      Vymazat
  2. Též jsem milovnice rostlin a přírody. Doma v ČR mám kytek plný byt, od kaktusů po bonsaje od táty a tedy, vždy mě velmi bavilo se o ně starat, všímat si, co jim vyhovuje, učit se o ně správně pečovat a pak si třeba i užívat krásných květů. Rodiče to mají stejně, takže jsem to určitě podědila, vždy jsme měli doma plno kytek :D

    OdpovědětVymazat
  3. Květina prostě má své kouzlo, já tedy miluji hlavně řezané a kvetoucí hrnkovky ale každá má něco do sebe. My máme plný být květin, převážně tedy orchidejí, naštěstí i přítel sdílí tuto mou zálibu a nosí je domu stejně jako já

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Každý váš komentář mě moc potěší, díky!