S hořkou chutí téměř dopité kávy na jazyku se pouštím
do dnešních řádků. Obklopená chladným vzduchem a vůní deště, který si ještě
neprobojoval cestu srze těžká oblaka, výstřižky z letáku k výstavě,
kterou jsem nedávno navštívila a pocitem útulna, které v potemnělém bytě
vytváří blížící se bouřka. Nejlepší chvíle na to, ohlédnout se za uplynulými
měsíci.
Květen se pro mě nesl v duchu svobody. Dokončila jsem
všechny důležité povinnosti letního semestru a ukončila tak druhák svého
magisterského studia. Teď před sebou mám ještě prodloužený rok na studium italštiny
a napsání diplomky. Už ale nemusím honit žádné kredity, a tak mi v květnu vlastně
začalo „volno“. V uvozovkách, protože o to více jsem ty poslední dva
měsíce pracovala.
Kromě mé běžné marketingové práce byl květen a červen plný focení akcí a produktů. Jeden den jsem dokonce musela improvizovat a stát se kameramankou. Nemám s točením videí vůbec žádné zkušenosti, ale nakonec to dopadlo úspěšně.
No a když focení eventu zahrnuje drinky na terase Rudolfina, je to prostě splněný sen.
V rámci pracovního teambuildingu jsem se poprvé podívala do Litomyšle. Spali jsme v uměleckých apartmánech přímo v zámeckém areálu a z okna jsme měli výhled rovnou na nádvoří. Navštívili jsme výstavu děl Olbrama Zoubka, která na mě udělala velký dojem. Zoubkovy sochy ve spojení s podzemními prostory ve mně vyvolávaly pocit stísněného ohromení.
V květnu jsme s Danem oslavili šest společných let. 🖤
Na pár dní jsme odjeli na chatu za rozkvetlou zahradou a dlouhými večery venku u ohně.
Po nekonečně dlouhém období káv do kelímku u okénka a rozvozu jídla si neskutečně užívám trávit čas v kavárnách, restauracích a barech.
Do pražských ulic a podniků se zase vrací život a je škoda trávit příliš času doma.
Výstava Zoubkových děl v Litomyšli mi připomněla, jak moc ráda chodím do galerií. Rok trvající pandemie, během které bylo vše, včetně lidí v jejich domovech, uzavřeno, ve mně otupila spoustu vášní, které teď znovuobjevuji. Vyrazili jsme proto do Galerie hlavního města Prahy na Františka Skálu. Rozhodně doporučuju!
Hodně času teď trávím focením, čtením a psaním. A miluju to.
Během Slam poetry večera jsem se poprvé podívala na střechu Radost na Žižkově. Tohle na Praze miluju za všeho nejvíc. Je plná kouzelných zákoutí, uliček, vnitrobloků, barů, galerií, sklepů, věží, střech, zkrátka míst, která působí jako vytržená z knihy. A všechna tahle místa tvoří jeden magický celek. Jedinečné město, kterému se žádné jiné nepodobá. Mé město.
Miluji tyhle fotodeníky. Vždy si říkám, že si je také musím dělat, že je skvělé se takhle i po tom jednom měsíci ohlédnout zpět a zjistit, kolik se toho událo, i když mi to někdy připadá, že se nic nezměnilo. Ale vždycky ten měsíc uteče tak rychle, že se k tomu sotva dostanu.
OdpovědětVymazatPodle fotek jsi si krásně užila začínající léto, to je super! Moc se mi líbí, jak fotky upravuješ do matna, též mám tenhle styl ráda a často ho používám :)
Máš úplnou pravdu, ten čas hrozně běží a člověk často ani nemrkne a měsíc je fuč. Kdybych psala ohlédnutí po každém měsíci, asi bych jiné články ani nestíhala. Spojení dvou měsíců do jednoho článku mi vyhovuje nejvíce. :) Moc ráda se k článkům pak vracím třeba po roce nebo i déle a porovnávám si, jak můj život vypadal tehdy a dnes. :)
VymazatMoc děkuju za komentář i za pochvalu! 🖤
Tenhle typ článků mě nikdy nepřestane bavit. Jde vidět, že si opravdu užíváš a já ti to moc přeju :)
OdpovědětVymazatMoc díky! Těší mě, že tě tyto články baví číst, mě je zase baví vytvářet. :)
VymazatMoc mě baví tvoje články plné krásných fotek. Až ti trochu závidím, jak máš Prahu ráda, protože já si k ní při vší snaze nedokázala najít cestu. Všechna ta divukrásná místa vnímám jen jakoby přes filtr, jak moc jsem netrpělivá, až se odsud konečně odstěhuji. Tvé články mě vždycky na chvíli zarazí a ukážou mi, že Praha umí být i pro běžný život malebná, jen je třeba víc koukat s otevřenýma očima. Díky za to.
OdpovědětVymazatDěkuji za krásný komentář. Opravdu mě nesmírně těší, že to co tvořím, si k někomu dalšímu najde takto cestu a dotkne se ho. Díky!
VymazatMoc krásné fotky, které na mě dýchly svou atmosférou. Zoubkova práce mě baví už několik let, ale dlouho jsem nikde nenarazila na výstavu, takže tiše závidím. Jsem ráda, že jsou teď galerie zase otevřené a pořádají se kulturní akce. Během karantény jsem zkoušela i různé online výstavy a přednášky, ale vždyť to se nedá vůbec porovnávat s tím pocitem, když je člověk fyzicky na tom místě a obklopuje ho to umění ze všech stran. Jak mi to chybělo.
OdpovědětVymazatTak užívej alespoň to studijní volno! Hezký den. :)
E | Ve znamení býka
Může se zaměřit na významné město nebo region v Rakousku, jeho historii, památky a zajímavosti.
OdpovědětVymazat