Den má málo hodin, rok má málo dní

Už několik dlouhých minut koukám na otevřený wordový dokument s nedopsanou první větou, kterou jsem už šestkrát smazala a začala nanovo. 

Moody time (c) Lucie Krejzlová

Je 15. ledna a poslední příspěvek na blogu vyšel 29. listopadu. Fotky mám připravené ke čtyřem různým článkům, ale text nedovedu dát dohromady už dlouhé týdny. Přemýšlím, kam se poděla má schopnost psát. Schopnost, chuť, pnutí, zápal. I teď pošilhávám po mobilu, jestli mi náhodnou nevyskočilo nějaké upozornění. Přemýšlím, jestli bych neměla jít dát prát pračku nebo vyluxovat nebo utřít prach nebo umýt nádobí nebo… všechny tyhle činnosti by byt rozhodně potřeboval, ale silou vůle se nutím zůstat u těchto řádků. S každým dalším písmenem se mi čím dál tím víc líbí pocit ťukání do klávesnice. Ano, je to činnost, kterou vykonávám každý den třeba i deset hodin. Je ale rozdíl psát e-maily, zprávy a pracovní texty nebo nechat mysl jen tak volně běžet a zapisovat, co vám do klávesnice nechá prosáknout. Úplně jsem zapomněla, jaké to vlastně je vidět, jak se na obrazovce monitoru ztvárňují slova, která mi plují v hlavě. Slova, která můžu přetvářet, měnit, spojovat a dávat jim různé významy. Tvořit věty, které toho dokážou říct mnoho anebo také vůbec nic.

Se čtením to mám nyní podobně. Až když jsem na pár dní onemocněla a nebyla schopná koukat delší dobu do počítače, otevřela jsem po několika měsících knihu. Ne časopis, ne online magazín, ne sociální sítě, ale knihu. Knihu, která mě pohltila a připomněla mi, jak příjemné je ponořit se do příběhu. Kolik se toho člověk mezi řádky může dozvědět. Jak moc ho osudy fiktivních postav mohou motivovat a inspirovat. Kolik témat, podnětů k přemýšlení a pohledů na svět nám knihy dokážou zprostředkovat.

Děje se toho hodně. Práce, focení, koníčky, cvičení, vztah, přátelé, domácnost, den nemá dost hodin na to, aby člověk stihl vše, co chce dělat. Rok nemá dost dní, abych do něj nacpala všechny aktivity v takovém množství, jaké bych si přála. 

Nechat některé úplně vyblednout a zapomenout, jakou radost mi přinášejí je ale velká škoda.

 

Na co byste si přáli mít více času vy?

Komentáře

  1. Myslím, že každý z nás mívá období, kdy něco prostě nejde, nechce se nám do toho a dělali bychom to jen na sílu.. Nemá cenu se do věcí nutit, jednou zas přijde ten čas, kdy to tak nějak půjde samo :) Držím palce, ať si na vše najdeš dostatek času :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Každý váš komentář mě moc potěší, díky!