Den má málo hodin, rok má málo dní

Už několik dlouhých minut koukám na otevřený wordový dokument s nedopsanou první větou, kterou jsem už šestkrát smazala a začala nanovo. 

Lucie Krejzlová photo

Je 15. ledna a poslední příspěvek na blogu vyšel 29. listopadu. Fotky mám připravené ke čtyřem různým článkům, ale text nedovedu dát dohromady už dlouhé týdny. Přemýšlím, kam se poděla má schopnost psát. Schopnost, chuť, pnutí, zápal. I teď pošilhávám po mobilu, jestli mi náhodnou nevyskočilo nějaké upozornění. Přemýšlím, jestli bych neměla jít dát prát pračku nebo vyluxovat nebo utřít prach nebo umýt nádobí nebo… všechny tyhle činnosti by byt rozhodně potřeboval, ale silou vůle se nutím zůstat u těchto řádků. S každým dalším písmenem se mi čím dál tím víc líbí pocit ťukání do klávesnice. Ano, je to činnost, kterou vykonávám každý den třeba i deset hodin. Je ale rozdíl psát e-maily, zprávy a pracovní texty nebo nechat mysl jen tak volně běžet a zapisovat, co vám do klávesnice nechá prosáknout. Úplně jsem zapomněla, jaké to vlastně je vidět, jak se na obrazovce monitoru ztvárňují slova, která mi plují v hlavě. Slova, která můžu přetvářet, měnit, spojovat a dávat jim různé významy. Tvořit věty, které toho dokážou říct mnoho anebo také vůbec nic.

Se čtením to mám nyní podobně. Až když jsem na pár dní onemocněla a nebyla schopná koukat delší dobu do počítače, otevřela jsem po několika měsících knihu. Ne časopis, ne online magazín, ne sociální sítě, ale knihu. Knihu, která mě pohltila a připomněla mi, jak příjemné je ponořit se do příběhu. Kolik se toho člověk mezi řádky může dozvědět. Jak moc ho osudy fiktivních postav mohou motivovat a inspirovat. Kolik témat, podnětů k přemýšlení a pohledů na svět nám knihy dokážou zprostředkovat.

Děje se toho hodně. Práce, focení, koníčky, cvičení, vztah, přátelé, domácnost, den nemá dost hodin na to, aby člověk stihl vše, co chce dělat. Rok nemá dost dní, abych do něj nacpala všechny aktivity v takovém množství, jaké bych si přála. 

Nechat některé úplně vyblednout a zapomenout, jakou radost mi přinášejí je ale velká škoda.

 

Na co byste si přáli mít více času vy?

Komentáře

  1. Myslím, že každý z nás mívá období, kdy něco prostě nejde, nechce se nám do toho a dělali bychom to jen na sílu.. Nemá cenu se do věcí nutit, jednou zas přijde ten čas, kdy to tak nějak půjde samo :) Držím palce, ať si na vše najdeš dostatek času :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, Domčo, nutit se do něčeho na sílu, nemá vůbec cenu. Člověk by z toho pak neměl radost a to pak postrádá smysl. :) Moc děkuju! :)

      Vymazat
  2. Na všechno! Zrovna teď je děsně hektické období.. Práce, stěhování, rozjeté podnikání, blog, sociální sítě... no uf, den by měl mít aspoň 48 hodin:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce, ať vše zvládáš a vše jde hladce! :))

      Vymazat
  3. Upřímně jsem teď v období, kdy se mi nechce do čehokoliv pouštět. Jsem bez energie, motivace a chuti cokoliv dělat. Už to pár týdnů trvá, tak upřímně doufám, že to brzy přejde. Teď tohle období využívám tak nějak k odpočinku, na který jsem si přála mít víc času v dobách, kdy jsem byla v zápřahu. Koukám na filmy a seriály, na které nebyl čas. A až budu mít po zkouškách, chtěla bych mít čas číst i něco jiného, než skripta, prezentace a sešity. Tak snad to klapne... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však on je pořádný odpočinek také velmi důležitý! Načerpej sílu a užij si pohodu u filmů a seriálů a až se na to budeš cítit, tak se zase pustíš do ostatních věcí o to nadšeněji. :) Hodně štěstí u zkoušek!

      Vymazat
  4. Nelámat to přes koleno... Odpočívej, užívej a až bude ta správná chvíle, on se ten psací náboj zase vrátí. My na tebe zatím rádi počkáme. Mám tvoje články ráda a nádherně fotíš, tak snad to bude brzy, co budeš zase zpátky!

    Krásný nový (celý) rok, Luci. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za krásný komentář! Musím říct, že po tomto článku a všech zprávách, co se mi tu sešly, mám chuť do psaní ohromnou! Je skvělý pocit vidět, že mé řádky a fotky někdo rád sleduje. Moc si toho vážím. :)

      Vymazat
  5. To ti úplně rozumím, protože já vůbec nic nestíhám a mrzí mě to. Potřebovala bych, aby den měl více hodin... :-) Těším se, až budeš zpět v plné síle :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc držím palce, ať se daří nacházet čas na to, co si přeješ dělat nejvíce. :)

      Vymazat
  6. Úplně jsem se v těch řádcích našla, ať už co se týče psaní, nebo toho nedostatku času. Poslední dobou si nepřeji nic jiného, než aby každý den měl jakousi časovou kapsu, do které bych si zalezla, četla bych si, psala bych, chodila na procházka, cvičila, a pak bych z ní zpátky vylezla do zbytku dne, kde je práce, vaření a uklízení. :D Ale člověk samozřejmě nesmí zapomínat, že nemusí stíhat úplně všechno a že je někdy lepší hodit všechny ty věci, které "musí" stíhat, za hlavu a prostě jen chvíli být a vnímat své okolí všemi smysly (mindfulness). :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi napsala úplně přesně! Takovou časovou kapsu bych si také přála. :D Ale souhlasím, že je někdy (často) mnohem lepší se na chvíli (nebo i na dýl) zastavit, zpomalit ten hon za vším, co chceme stíhat a jen tak být. :)

      Vymazat
  7. V tom ti naprosto rozumím. Také to tak mívám, také jsem dlouho nepsala, nemám čas na čtení a sotva čas na osobní život. Strašně bych si přála zpomalit čas a strašně bych ráda stíhala všechno v jedno dni, ale nejde to:/

    OdpovědětVymazat
  8. Den nemá nikdy dost hodin. Já to řeším hygge momenty. Vypnu. Dřív jsem byla dost uspěchaná, ale mám priority. Nikdy nebudu ta super žena, která stihne tisíc věcí za den. Ale také vím, že si každý okamžik pak lépe vychutnám.

    OdpovědětVymazat
  9. Naprosto přesně cítím o čem píšeš. Přesně to jsem měla poslední ne měsíce, ale dokonce i rok. Nešlo mi psát a neměla jsem nápady, které by bavily mě a nedokázala jsem si představit psat z "donucení". Takže čas určitě přijde a já se budu těším na články :)

    www.lifebynikys.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Souhlasím, někdy je prostě času málo, práce hodně a přichází s tím neodmyslitelně spousta stresu, který vlastně mohl zůstat ušetřen, kdyby člověk pořád neprokrastinoval a například nehleděl sem, když se ani stěhovat nepotřebuje. Někdy mám pocit, že jsem vážně blázen, když vidím, co všechno jsem schopná udělat pro to, abych nemusela dělat nic, doufám ale, že to bude a poslední dobou i naštěstí je, jen lepší :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Každý váš komentář mě moc potěší, díky!