Praha má

Život zde člověk prostě miluje nebo nesnáší. Vždy se samozřejmě najdou rozumné důvody pro i proti ale ve skrytu duše člověk vždy ví, jestli je pro něj Praha to pravé místo. 

Já v Praze žiju od narození. Často si stěžuji na všudypřítomný hluk a chaos, zástupy lidí a aut, smog a paneláky, spěch a kupu turistů. Řekla bych, že to ale dělají všichni Pražáci. To jsou přesně ty nevýhody života ve velkoměstě. Čím tu člověk ale žije déle, tím více se naučí tyto rušivé elementy nevnímat a spíše vidět tu krásu ukrytou za rámusem projíždějících tramvají. Někdy jen stačí zvednout hlavu a podívat se nahoru na domy, kolem kterých dennodenně procházíme. Takhle jsem zjistila, jak moc krásné některé jsou, a že pro neustálé hledění do země (abych náhodou nezakopla), jsem si toho nikdy nevšimla.

Praha má nespočet charismatických míst, která stojí za to objevit. Kouzelnými vyhlídkami počínaje, přes nádherné architektonické skvosty, úzké dlážděné uličky, parky a galerie, útulnými kavárnami (ne)konče. Ráda utíkám do přírody, do lesů a hor, ale ještě raději se sem vracím. Vždy mi chybí ta energie a atmosféra. Chybí mi barevná světla neonových nápisů, chybí mi hudba rozléhající se Václavským náměstí a chybí mi ten život proudící všude kolem.  I v šedivých a zamračených dnech jako je ten dnešní, si můžete být jistí, že když vkročíte do kavárny, obklopí vás veselý šumivý hovor, který vám zvedne náladu. Člověk se pak necítí sám. Asi se dnes přestanu schovávat doma a někam vyrazím.

Trochu si z toho života velkoměsta ukousnout a vychutnat. 

Lucie