Rychlé údery klapajících podpatků na kamenné dlažbě. Šála mi
vlaje a jsem udýchaná. Zase jdeme pozdě. Stává se z toho už taková
klasika. Účes mi už stačil zplihnout, ale na to jsem zvyklá. Usmívám se od ucha
k uchu a těším se. Všude jsou zástupy lidí. Přezutí do lodiček se zdá jako
nadlidský úkol. Pár zamumlaných nadávek ale pomohlo. Ano, i tak se někdy chová
dáma.
Proud lidí nás sebou táhne ze schodů a my nevíme kudy kam.
Základ je nerozdělit se. Šumivý hovor se rozléhá sálem, vše zaplavuje příjemné
měkké světlo přerušované blesky fotoaparátů. Připadám si trochu jako na pouti
mezi všemi těmi barevnými róbami se záplavou flitrů. Ve svých černých šatech
zapadám spíše mezi pány v oblecích. Všichni jsou plni očekávání, vítají se
se svými blízkými a září nadšením i nervozitou zároveň.
Takový je začátek plesu v Lucerně, pro mě posledního
plesu letošní sezóny.
Vzpomínám, jaké to bylo, když jsem se zde octla poprvé.
Konala se má imatrikulace v prvním ročníku gymnázia a já netušila, jaká
sláva to bude. Nikdy předtím jsem na takovém plese nebyla. Mé šaty byly příliš
krátké a boty zase příliš velké. Tancovat jsem si netroufala a nejvíc ze
všeho jsem se soustředila na to nezakopnout nebo se něčím nepolít. To byly
časy. Od té doby jsem přeci jen trochu dospěla. Získala jsem jistější chůzi na
podpatcích, lepší vkus na šaty a především jsem si celý ples pořádně
vychutnala.
Obdivovala jsem maturantku, jejíž večer to především byl a
užívala si ten punc nevšednosti. Tyto společenské události mám totiž strašně
ráda. Vytrhnou člověka z každodenního stereotypu, donutí ho vyměnit džíny
a svetr za šaty nebo oblek a předvést jak mu to sekne. Nejvíc ze všeho jsem si
ale užila tancování. Do tanečních jsem nechodila. Když jsme zkoušeli waltz,
pošlapali jsme si nohy, ale i tak to bylo skvělé. Krásný sál, živá hudba a plno
lidí užívajících si večer. Ta slavnostní atmosféra všude kolem, to štěstí a
radost vepsané ve tvářích ostatních tanečníků, to mě nabíjelo energií.
Společnost lidí, kteří se dovedou odvázat a pořádně to na parketu rozbalit je
inspirující. Došlo mi, o co jsem tenkrát v prváku přicházela, když jsem
jen tiše stála na kraji sálu a styděla se jít tancovat. Byla jsem hloupá.
Dnes už jsem
moudřejší a neváhala jsem, pořádně si ten moment užít a vychutnat. Vždyť od
toho tu plesy jsou. Naposledy si užít před maturitou a oslavit končící čtyři
roky střední školy s těmi nejbližšími.
Už teď se těším na další takové akce, které zůstanou ve vzpomínkách jako ty nezapomenutelné.
Lucie
Komentáře
Okomentovat
Každý váš komentář mě moc potěší, díky!