Rocca Sella

Když jsme do Itálie vyráželi, byla jsem připravená na ledacos. Přeci jen nešlo o tradiční dovolenou. Nejeli jsme k moři ale do hor. Nespali jsme v hotelu ani kempu, ale ve stanu na zahradě u Danových příbuzných. Namísto památek jsme obdivovali především přírodu.

Z čeho jsem byla ale opravdu nesvá, byla jazyková bariéra. S Danovou tetou, která v Itálii žije asi od dvaceti let, a která nás na deset dní ubytovala, jsme se bavili česky. A tím to pro mě haslo. Italsky neumím a angličtina, alespoň tam kde jsme byli, není zrovna in. Vlastně tam anglicky neuměl nikdo. Možná bych byla schopná vysoukat ze sebe něco ve francouzštině, ale ani s tou bych nepochodila (a to je odtud Francie coby kamenem dohodil).

Na výlet na horu Rocca Sella nás vzala Danova sestřenka Valentina, která je v Itálii poměrně známá celebrita.  Výšlap na Rocca Sellu byla zábava. Valentina s námi mluvila italsky, Dan něco málo rozuměl a odpovídal především ve španělštině, já plácala něco česky, něco anglicko-francouzsky a Dan se to snažil překládat. Když jsme se dostali do slepé uličky, použili jsme hlasový překladač v mobilu a to teprve vznikaly paskvily. Připadala jsem si jako v nějaké americké komedii, ale užila jsem si to.

S Danem jsme si pak řekli, že se začneme učit italsky, abychom se tu příště domluvili. Tak uvidíme, jak to dopadne.