Pár chvil mimo město


Sedím na skládací židli v naší malinké ložnici s nohama na posteli a notebookem na klíně.
Musela jsem se uklidit z naší společné pracovny (rozuměj jídelní stůl v kuchyňo-obýváku), protože Dan má dnes celý den pracovní hovory. Trochu z toho můžu zešílet. Home office má prostě své plusy i mínusy. Když máte zrovna na práci vymýšlení příspěvků pro sociální sítě klientů, nejde to s celodenními online hovory přítele úplně dohromady. Před oknem do vnitrobloku nám ale krásně kvete vysoký strom, o kterém stále nevím, co to je za druh a na jedné větvi má hnízdo hrdlička s několika mladými.

Tak si tu tak sedím, popíjím zelený čaj a pozoruju přírodu, které je úplně jedno, že nám už z domácí karantény trochu hrabe.


O víkendu jsme ale nechali Prahu Prahou a vyrazili pryč. Na chvíli se nadechnout, protáhnout nohy a sklepat pocit, že jsme pořád jen zavření mezi několika stěnami. Zaklapli jsme notebooky, ignorovali telefony a užili si pár chvil mezi skalami a na lesních cestách. Nepotkali jsme téměř nikoho, a měli tak přírodu jen a jen pro sebe. Bylo opravdu příjemné být venku bez roušky a rukavic. Samozřejmě jen uprostřed lesa, kde nikdo nebyl.

Místo menší procházky jsme nakonec ušli přes třináct kilometrů. Po měsíci stráveném převážně doma na zadku u počítače to byla velmi vítaná změna. V Praze žiju moc ráda a s novým bytem se to ještě umocnilo. Zároveň mi ale často chybí vysoké stromy, hory, zeleň a prostor bez lidí. V minulých letech jsme o velikonočním volnu vyráželi do Krkonoš, které ještě pokrývaly zbytky sněhu. Šlapali jsme do kopců a procházeli se po hřebenech a v horských boudách popíjeli svařák na zahřátí. Tady na blogu mám tyhle zážitky ukryté, rok 2018 tady, a rok 2017 tu. Kdo ví, kdy se zase někam podíváme. Tak teď cestuju alespoň ve vzpomínkách skrze fotky.

Jak zvládáte karanténu vy? Dejte mi vědět, co se vám honí hlavou.







Komentáře

  1. Nádherné fotky! Občas člověk musí vypadnout někam do přírody, aby pročistil hlavu. :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) a naprosto souhlasím, bylo to už potřeba. :)

      Smazat
  2. Krásné fotky! Také se snažím o víkendech vyrážet do přírody, protože procházky po Praze s rouškou na puse mě moc neuspokojují. Já až letos, po 2 letech od nastěhování, konečně ocenila, jak je super mít velký byt. S partnerem oba pracujeme z domu už 5 týdnů, ale každý se zavřeme do "svého" pokoje a máme klid na práci i telefonáty. V malém bytě bychom si už asi šli po krku. :)

    OdpovědětSmazat
  3. Děkuji, jsem ráda, že se líbí. :) Přesně, v roušce se zadýchám jen než vyjdu z baráku, na procházky po Praze to moc není. To je super, že můžete mít každý svůj pracovní prostor. My sice moc ne, ale vždy se to dá nějak zvládnout. :))

    OdpovědětSmazat
  4. jestli se na něco opravdu těším, tak to je doba, až budeme moci chodit po venku bez roušky. protože s ní se opravdu špatně dýchá. a mlží se brýle. po delší procházce už mě tlačí nos a gumičky za ušima tahají. jednoduše vůbec nic praktického, z hlediska pohodlí :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Úplně souhlasím, hlavně ty brýle jsou fakt problém, člověk pak vůbec nic nevidí. :D :D

      Smazat
  5. Veľmi krásne miesta. My tu máme neďaleko takéto podobné. Aj les a aj kameňolom. Krásne miesta

    Chlapček na vychádzke a jeho #ootd

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Každý Váš komentář mě potěší, díky.