Pár chvil mimo město


Sedím na skládací židli v naší malinké ložnici s nohama na posteli a notebookem na klíně.
Musela jsem se uklidit z naší společné pracovny (rozuměj jídelní stůl v kuchyňo-obýváku), protože Dan má dnes celý den pracovní hovory. Trochu z toho můžu zešílet. Home office má prostě své plusy i mínusy. Když máte zrovna na práci vymýšlení příspěvků pro sociální sítě klientů, nejde to s celodenními online hovory přítele úplně dohromady. Před oknem do vnitrobloku nám ale krásně kvete vysoký strom, o kterém stále nevím, co to je za druh a na jedné větvi má hnízdo hrdlička s několika mladými.

Tak si tu tak sedím, popíjím zelený čaj a pozoruju přírodu, které je úplně jedno, že nám už z domácí karantény trochu hrabe.


O víkendu jsme ale nechali Prahu Prahou a vyrazili pryč. Na chvíli se nadechnout, protáhnout nohy a sklepat pocit, že jsme pořád jen zavření mezi několika stěnami. Zaklapli jsme notebooky, ignorovali telefony a užili si pár chvil mezi skalami a na lesních cestách. Nepotkali jsme téměř nikoho, a měli tak přírodu jen a jen pro sebe. Bylo opravdu příjemné být venku bez roušky a rukavic. Samozřejmě jen uprostřed lesa, kde nikdo nebyl.

Místo menší procházky jsme nakonec ušli přes třináct kilometrů. Po měsíci stráveném převážně doma na zadku u počítače to byla velmi vítaná změna. V Praze žiju moc ráda a s novým bytem se to ještě umocnilo. Zároveň mi ale často chybí vysoké stromy, hory, zeleň a prostor bez lidí. V minulých letech jsme o velikonočním volnu vyráželi do Krkonoš, které ještě pokrývaly zbytky sněhu. Šlapali jsme do kopců a procházeli se po hřebenech a v horských boudách popíjeli svařák na zahřátí. Tady na blogu mám tyhle zážitky ukryté, rok 2018 tady, a rok 2017 tu. Kdo ví, kdy se zase někam podíváme. Tak teď cestuju alespoň ve vzpomínkách skrze fotky.

Jak zvládáte karanténu vy? Dejte mi vědět, co se vám honí hlavou.







7 Komentáře

  1. Nádherné fotky! Občas člověk musí vypadnout někam do přírody, aby pročistil hlavu. :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) a naprosto souhlasím, bylo to už potřeba. :)

      Smazat
  2. Krásné fotky! Také se snažím o víkendech vyrážet do přírody, protože procházky po Praze s rouškou na puse mě moc neuspokojují. Já až letos, po 2 letech od nastěhování, konečně ocenila, jak je super mít velký byt. S partnerem oba pracujeme z domu už 5 týdnů, ale každý se zavřeme do "svého" pokoje a máme klid na práci i telefonáty. V malém bytě bychom si už asi šli po krku. :)

    OdpovědětSmazat
  3. Děkuji, jsem ráda, že se líbí. :) Přesně, v roušce se zadýchám jen než vyjdu z baráku, na procházky po Praze to moc není. To je super, že můžete mít každý svůj pracovní prostor. My sice moc ne, ale vždy se to dá nějak zvládnout. :))

    OdpovědětSmazat
  4. jestli se na něco opravdu těším, tak to je doba, až budeme moci chodit po venku bez roušky. protože s ní se opravdu špatně dýchá. a mlží se brýle. po delší procházce už mě tlačí nos a gumičky za ušima tahají. jednoduše vůbec nic praktického, z hlediska pohodlí :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Úplně souhlasím, hlavně ty brýle jsou fakt problém, člověk pak vůbec nic nevidí. :D :D

      Smazat
  5. Veľmi krásne miesta. My tu máme neďaleko takéto podobné. Aj les a aj kameňolom. Krásne miesta

    Chlapček na vychádzke a jeho #ootd

    OdpovědětSmazat

Každý Váš komentář mě potěší, díky.