Do Rakouska pod stan

Zabalit batoh, nasednout do auta, pustit hudbu na plné pecky a vyrazit na cestu. Pocit svobody. Očekávání, trocha nervozity, aby nenastal žádný zádrhel, a hlavně kupa nadšení z nadcházejícího dobrodružství. Vyrážíme do rakouských Alp.

Ve středu ráno chystám dobroty na cestu, zalívám kytky a doufám, že ten týden bez péče přežijí a naposledy kontroluju, jestli máme zabaleno všechno důležité. Věcí máme spoustu, největší je ale taška plná jídla. Priority.

Vyrážíme kolem půl deváté, cesta by měla zabrat přibližně šest hodin. Cílová destinace: nějaký kemp u jezera Achensee v Tyrolsku. Ano, byli jsme velice připravení.

Mělo se to totiž takhle. Do poslední chvíle jsme vlastně vůbec nevěděli, jestli do Rakouska odjedeme. V současné situaci kolem Covidu-19 jsme se báli, aby se pár dní před naším odjezdem ČR neobjevila na seznamu rizikových zemí a nám se tak nezrušila celá dovolená. Vyčkávali jsme tedy skoro do poslední chvíle s plánováním konkrétního místa, kam pojedeme. Plán B byl zůstat v republice a objevovat krásy naší krajiny. Jenže rakouské Alpy nás prostě lákaly mnohem víc. Tři dny před plánovaným odjezdem jsme zasedli k počítači a vybírali místo, kam přesně pojedeme. Zpětně tento postup úplně nedoporučuju.

Výběr ubytování a první potíže

Už od začátku jsme věděli, že do Rakouska pojedeme kempovat. V Rakousku je stanování oblíbené. Kempy jsou na krásných místech a skvěle vybavené. Ségra tedy vzala auto, a tak jsme pohodlně zabalili stan, spacáky, karimatky a nemuseli jsme řešit, že bychom si vše měli vézt v krosnách na zádech. Jako hlavní lokalitu jsme zvolili Tyrolsko a přes Google mapy jsme si vybrali jezero Achensee, jako styčný bod našeho pobytu. Kolem jezera jsou hned čtyři kempy, a tak jsme si říkali, že není třeba dělat rezervaci, zároveň, že to takhle na poslední chvíli nemá ani cenu, a že tam místo pro jeden stan určitě bude. To jsme se opravdu spletli.

Vyráželi jsme ve středu ráno, na kafíčko k snídani jsme si zastavili cestou a kolem poledne jsme minuli poslední McDonald na Rozvadově. Ani ne sto metrů za německými hranicemi na nás, a ještě jedno auto s pražskou značkou začala blikat německá dálniční policie a nechala nás zastavit u krajnice sjezdu z dálnice. Čekala nás prohlídka vozidla a zavazadel, a když říkám prohlídka, myslím tím, že se mi páni policisté podívali až do každé malé kapsičky v peněžence. Stáli jsme vedle auta na poledním slunci a byli nervózní, i když jsme věděli, že žádné drogy nepašujeme. No, co vám budu povídat, nebyl to nejpříjemnější zážitek, ale když jsme zase vyrazili na cestu, dělali jsme si z toho už trochu srandu.

Když se před námi objevilo mezi horami rozprostřené jezero Achensee, mysleli jsme, že máme vyhráno. Bohužel nebylo tomu tak. Postupně jsme objeli všechny čtyři kempy, které v téhle lokalitě jsou, a ve všech nám řekli, že mají úplně plno. V tu chvíli jsme začali mírně propadat panice. Představa, že se po šesti hodinách jízdy budeme muset otočit a jet zpátky domů se nám opravdu nezamlouvala a ubytování v penzionu by hodně zamávalo s naším rozpočtem.

S nepatrnou nadějí v srdci jsme volali do posledního kempu, který se nacházel o něco dál od jezera, jestli by tam pro nás neměli místo. Díkybohu měli, a nakonec to byl ten nejlepší kemp, ve které jsem zatím byla ubytovaná. V tu chvíli bychom brali úplně cokoliv, ale nakonec jsme skončili ubytovaní v kempu s bazénem, výbornou restaurací, krámkem s pečivem a chlazenými nápoji, luxusními sprchami, a hlavně kousek od autobusové i vlakové zastávky, díky kterým jsme mohli podnikat všechny výlety, aniž bychom museli jezdit autem, utrácet za parkoviště a vracet se vždy na stejné místo.

Kemp s výhledem na hory

Kemp s názvem Camping Inntal ve vesničce Wiesing mohu všemi deseti doporučit. Přivítala nás milá paní, která uměla perfektně anglicky, takže nebyl problém se domluvit. Cena za noc byla 43,5 euro  pro tři osoby, auto a pro náš menší stan, za velký stan nebo karavan by cena asi byla o trochu vyšší. V ceně ubytování bylo zahrnuto využívání sociálního zařízení (nepřiplácelo se za použití sprchy, jako tomu bývá v českých kempech), přístup na wifi, která byla po celém kempu a volný vstup do bazénu. V kempu byla i moc pěkná restaurace, kam jsme si za odměnu po výletu zašli na pizzu. Jinak jsme si vařili na vlastním plynovém vařiči a nakupovali v nedalekém supermarketu. Po večerech jsme na dece před stanem hráli karty nebo Dixit a užívali si západy sluníčka nad vrcholky hor.

Praktické rady a tipy:

• Zarezervujte si ubytování dostatečně dopředu.
• Nezapomenout, že v Rakousku nejsou dálnice zdarma jako v Německu, ale je potřeba koupit si dálniční známku. My měli desetidenní za cca 300 Kč.
• Mějte eura i v mincích, hodit se vám budou na benzínky, kde se za toalety většinou platí 70 centů a zpět dostanete lísteček v hodnotě 50 centů, který můžete uplatnit na sortiment.
• Připravte se, že na hranicích můžete podstoupit důkladnou prohlídku.
• Dejte si stranou částku, kterou utratíte za ubytování, ať se nemusíte modlit, ať v kempu berou karty tak jako my.
• Plavky s sebou – kemp měl vlastní bazén a využili jsme je i na výletě k jezeru.
• Opalovací krém je nutnost – první den v horách jsme se všichni spálili tak, že se nám kůže loupe ještě 3 týdny po návratu. 
• Teplý spacák a oblečení na spatní – i když se přes den teploty blížili ke třiceti stupňům, noci v horách jsou opravdu chladné. 

Tohle je jen pár bodů, které mě napadly ve spojení s touto dovolenou. Další vychytávky, které jsem se naučila za léta stanování najdete v tomto článku: Jak na stanování: rady a tipy

No a jaké výlety jsme tu podnikli, co všechno jsme viděli a zažili, na to se můžete těšit v dalších článcích. Kdyby vás zajímalo cokoliv dalšího, co jsem třeba zapomněla zmínit, určitě napište, ráda vám poradím. 

-